Historie se ráda uchyluje k opakování. Je učitelkou života a opakování je matkou moudrosti. Opakovat si musí ten, kdo zapomíná. A ten, kdo zapomíná, je člověk. Strůjce válek, konzument uspokojující své potřeby, shlukující se do společností. Do států, které ho mají chránit, a tím mu umožňovat spokojené žití a ekonomické přežití. A pokud k tomuto účelu slouží, je jedno, zda jde o režim demokratický či jiný.


To je pouze výsek z myšlenkové bohatosti esejů Johna Graye z roku 2003, které souborně vyšly
v knize s názvem Kacířství. Jejich společným jmenovatelem je mimo jiné kritika víry v pokrok. Dějiny nevedou do vysněného, lepšího světa, ale jsou cyklem, v němž na sebe působí různorodé znalosti a konstantní lidské potřeby. A potřeby je nutno uspokojovat tak, aby lidé na Zemi mohli existovat.

Současný způsob života se nemůže obejít bez energie. Zdroje, z nichž se energie získává, jsou však vzácnější než kdy dříve a jejich dobývání je nákladnější. Tím je vyvíjen tlak na státy jako takové, čímž vzniká potenciální ohnisko konfliktů mezi státy. Gray tak přesvědčivě ukazuje již známé důvody bývalé Bushovy administrativy s ohledem na válku v Iráku, která v jistém smyslu připomíná počínání současného Ruska a především Putina.

V rovině ideologické jde o utopistické choutky po velkém impériu. Rusko ho zažilo naposledy
v podobě SSSR. USA se politicky a ekonomicky rozpíná ve Střední Americe a ve svých „koloniích“ po celém světě. Ona touha se samozřejmě projevila i během války v Iráku. Jak Rusko tak USA se utápí v představě o vlastní výjimečnosti, nadřazenosti a pocitu, že by je chtěl, nebo spíše měl následovat celý svět.

K napadení suverénního státu obě velmoci použily rozsáhlou dezinformační kampaň. Bush po útocích 11. září 2001 v ní bez důkazu tvrdil, že irácký diktátor Saddám Husajn byl spřízněn s Al-Káidou a je tak spoluzodpovědný za útoky na Světové obchodní centrum v New Yorku. Tím měl ospravedlnit invazi do Iráku. Žádné důkazy o propojení Husajna a Al-Káidy tehdy neexistovaly 
a dnes víme, že ani existovat nemohly. Dokonce i Bin Ládin spojení 
s Husajnem odmítl. Putin zase považoval za důvod invaze na Ukrajinu boj proti nacismu a vymyšlenou genocidu páchanou vůči Rusům, kteří tam žili. Další smyšlený důvod války později dodal ruský velvyslanec Něbenzja totiž, že Ukrajina vyvíjí biologické zbraně. A v neposlední řadě volání po obnovení starého impéria v podobě SSSR se skloňovalo od samotného počátku ruské agrese. A s falešným obrazem prohnilého Západu připomínající království Sodomy a Gomory jsme se mohli v lavině ruských zhovadilostí setkat několikrát. A lékem na tuto všeobjímající hrůzu je přeci Rusko, strážce starých dobrých hodnot a pořádků. Historie se opakuje v bleděmodrém.

Utopie v podobě zaručeného léku na zdraví světa (možná že jde pouze o krmivo pro sběratele senzací sloužící jako mlha skrývající skutečné důvody) se ale pojí s mnohem přízemnějšími snahami. V případě USA šlo tehdy o iráckou ropu, která by sloužila jako páka proti možnému odporu ke svrchovanosti USA. Grey připomíná, že již válka v Perském zálivu se vedla proto, aby se Saddámovi zabránilo v získání kontroly nad naftovými zásobami v Kuvajtu a v Saudské Arábii. Kdyby se mu to podařilo, dostal by globální ekonomiku do nepříjemného sevření. A invazí do Iráku se pak Bush chtěl zmocnit stejné kořisti. Velká hra o ropu a zemní plyn se rozehrála už 
i v Jihočínském moři (Čína, Tchaj-wan atd.), kde jsou velká podmořská naleziště těchto zdrojů. Rusko si je vědomo, že i v Černém moři jsou ložiska zemního plynu, o nichž informovalo Turecko. Jeho vliv na této křižovatce mezi Evropou a Asií ke zlosti Ruska posiluje. Není třeba ani připomínat, že rivalita mezi Tureckem a Ruskem sahá hluboko do historie těchto států. Rusko si přeci nenechá vyšachovat z globální politiky a už vůbec si nechce nechat sahat na to, co má takřka na dosah ruky a co považuje za svůj majetek.

Ideologická rovina tak jde ruku v ruce s geopolitickými zájmy. USA si svůj debakl „vychutnala“

v Iráku a doufejme, že i Rusko slízne podobnou facku na Ukrajině. A má-li Grey pravdu v tom, že
stát zajišťuje mimo jiné i náš oblíbený způsob života, pak je i postmoderní člověk částečně zodpovědný svým jednáním za války, které mají zajistit utopistickou představu o udržitelném vývoji, ve světě blahobytu pro některé. Anebo jak to je?