Bývalo zvykem, že odcházející britský velvyslanec psal ministrovi zahraničních věcí poselství na rozloučenou, kde nabízel shrnutí svých postřehů ze země kam byl vyslán a často přidal pár potlačených frustrací o své vlastní zemi nebo úřadu. Tato praxe přestala před několika lety, ale ne dost brzo na to aby některé z těch nejpestřejších a nejupřímnějších příspěvků nenašly svou cestu ven na veřejnost.
Nakupování mi není vrozené. Mé nejranější vzpomínky na obchody se týkají pekaře s košíkem stojícího u našich kuchyňských dveří a na malinkatou cukrárnu s policemi plnými skleněných nádob. Byla jsem ráda, že nám maminka šila oblečení doma a že týdenní nákup potravin nám doručovali nebo že ho otec vyzvedával cestou z práce domů.