Dnes je to přesně 65 let, co se komunisté chopili v naší zemi moci. Během několika následujících let bylo několik set lidí popraveno pouze z politických důvodů a během následujících desetiletích bylo nesčetně nevinných lidí mučeno, vyhnáno, vyslýcháno, pronásledováno nebo perzekuováno. 23 let po revoluci, která nás bohužel jen částečně zbavila komunismu a naší zemi udala konečně jiný směr, ve vedení našich krajů sedí lidé, kteří se právě na funkčnosti minulého totalitního režimu přímo podíleli. V posledních dnech se mluví hlavně o Václavu Kučerovi, který je radním v Jihočeském kraji a dříve byl dle zveřejněných dokumentů velmi aktivním a často chváleným členem STB, kde se v hierarchii dostal velmi vysoko. Nebo například radní pro školství v Karlovarském kraji Václav Sloup, který zase byl za minulého režimu aktivním politrukem a dodnes obhajuje střílení do vlastních lidí na státních hranicích. A mohli bychom pokračovat.
Většinou o trafiky v naší zemi bývá velký zájem. Panu Zimolovi se však povedla vymyslet jedna, kterou dlouho nikdo nechtěl. Vymyslel jakýsi studentský poradní orgán, který bude údajně radit. Není sice jasné komu, ale to není asi důležité. Prý se bude vyjadřovat ke školství v Jihočeském kraji, ale zároveň bude spadat přímo pod hejtmana. Vzhledem k právní neukotvenosti nebude mít tento orgán žádné pravomoci a těžko si představit, co se stane, když studenti řeknou, že se jim něco nelíbí. Hejtman jim kromě diskuze totiž nemá příliš co nabídnout, protože resort školství bývalý pan učitel historie obětoval straně KSČ(M).
Jedním z momentů posledních dní, který sice málem zapadl v zapomnění, bylo vyjádření předsedy KSČ(M) Vojtěcha Filipa na konferenci v Českých Budějovicích. Na přímou otázku, proč se KSČ(M) nehodlá vzdát násilné revoluce, ke které se hlásí skrze komunistický manifest a marxismus, odpověděl, že pokud se to Gottwaldovi povedlo nenásilně, co by byl on za předsedu, kdyby to nenásilně neuměl (parafráze). Z toho jasně plyne, že pan předseda KSČ(M) se domnívá, že praktiky padesátých let byly nenásilné, a přímo se také s Gottwaldem porovnává. S tím bohužel koresponduje vyjádření například poslankyně za KSČ(M) paní Semelové, která tvrdí, že nespočet lidí poslaných do pracovních lágrů a několik set popravených z politických důvodů v padesátých letech bylo potrestáno správně a právem. Vedle toho jakási omluva KSČ(M) z devadesátých let, která je velmi obecná a spíše směřuje k perzekuovaným spolustraníkům, působí vcelku smutně a spíše než omluvou je dalším plivnutím do tváře bývalým politickým vězňům. Naopak je alespoň jasně vidět, jak je schopna současná „reformovaná“ KSČ(M) překrucovat minulost.