Náš pan prezident je téměř každým dnem ve hlavních titulcích lecjakých deníků. Dokonce se mu podařilo dostat i do zahraničního tisku a to nejen do toho ruského. Vzhledem k tomu, že současný pan prezident je z hlediska ješitnosti věrnou kopií prezidenta předcházejícího, má z toho nepochybně radost.

Je nutno říci, že se také náležitě činí. Sprosťárny v živém vysílání, nekonstruktivní kritika Pussy Riot, zpochybňování masakru studentů na Národní třídě v roce 1989, pochlebování Číně (na poslední cestě byl mimo jiné i hejtman Jihočeského kraje a lánský lhář Jiří Zimola a nedlouho poté je v Číně zase) a v neposlední řadě pozvání Putina do naší země. A to v době, kdy proběhl summit G20 a nejeden prezident velkého státu Putina otevřeně kritizoval za ruskou intervenci na Ukrajině. Samozřejmě pro kritiku Ruska a Putina je potřeba mít trochu té odvahy a neochotu se ohnout v zádech. Onu odvahu, o které pan prezident 17.11. mluvil na Albertově ve veřejném projevu. Vzhledem k jeho pěkné bývalé pracovní pozici v prognostickém úřadě je urážení „demonstrantů“ smutné. Mimo jiné proto, že řada z nich byli studenti, ze kterých část nebyla v roce 1989 ještě na světě.

Zcela jistě nejsem příznivec házení vajíček nebo jakýchkoli předmětů na státníky, ale naopak jsem pro svobodný projev občanské společnosti. A mezi to patří i přijít na náměstí a pískotem páně Zemanovi vyjádřit, že ne všichni jsou ohební. Škoda, že vajíčkem dostal zrovna německý prezident Joachim Gauck. Velmi uznávaná osobnost, které si velmi vážím. Ještě smutnější je však snaha Zemanova úřadu z tohoto faktu vytěžit co nejvíce. Mluvčí prezidenta uvedl, že německý prezident je z celého incidentu otřesen. Joachim Gauck zanedlouho takové prohlášení dementoval s humorem, že je zcela v pořádku, že ho zasáhla pouze část skořápky a že snad dostal také svůj díl.

Rozdíl mezi těmito dvěma osobnostmi je obrovský. Joachim Gauck je respektovaná osobnost, která lidi primárně spojuje. Miloš Zeman je naopak člověk, který lidi rozděluje. Miloš Zeman je bohužel ostudou naší země.

Možná, že shromáždění, které na Zemana pískalo, lehce jeho ego pošramotilo. Možná právě proto měl Zeman potřebu den poté pozvat Putina do naší země.

Nicméně děkuji všem lidem, kteří přišli vyjádřit svůj názor a dát Zemanovi červenou kartu. Mimo jiné děkuji za to, že minutou ticha uctili památku obětí komunismu a že uctivě mlčeli při hymně a projevech ostatních prezidentů. Pojem občanská společnost bohužel našemu panu prezidentovi příliš neříká. Ostatně slovy Erika Taberyho: „Nerušit, vládneme!“