Blíží se prezidentské volby a stále častěji slyším, že máme volit pragmaticky a takticky. Princip demokracie a svobody volby je ale úplně o něčem jiném. Je o volbě nejlepšího možného, nikoli o volbě menšího zla, které nám naservíruje "průzkum veřejného mínění".

Pokud někdo i přesto chce taktizovat na základě „předvolebních průzkumů“, měl by si připomenout tvrdá čísla z minulé prezidentské volby v roce 2013. Karel Schwarzenberg měl podle prosincových „předvolebních průzkumů“ 6,1% (STEM) a 7% (CVVM). Výsledek? 23,4% a druhé místo. Jan Fischer mířil opačným směrem. V prosincových „průzkumech“ 26% (Median) a 25,6% (STEM). Výsledek? 16,35% a s odřenýma ušima třetí místo. Asi chápete, proč dávám zmíněné „předvolební průzkumy“ do uvozovek.

Takže nám tady lítá někde 10% nahoru, jinde 15% dolů. Pokud se tak budete rozhodovat podle těchto „předvolebních průzkumů“ (protože přeci nemá smysl podpořit kandidáta, který „nemá šanci“), vezměte v potaz onu až 25% odchylku v rámci porovnání dvou kandidátů.

Já sám budu volit Pavla Fischera. Je to typ člověka, kteří nám v politice chybí. Na jednu stranu slušný, ale zároveň velmi inteligentní a zdravě drzý člověk s velkou zkušeností (kancelář prezidenta, diplomat). Osobnost typu Václava Havla či Joachima Gaucka. Ale není to Havel ani Gauck, je to Pavel Fischer.