Slavia je slupka, kterou vytěžuje kdosi kdesi
Slavný klub tají majitele. Skandální. I fotbal je přece veřejná zakázka. Tady jde navíc o součást národního dědictví.
„Mě by zejména zajímalo,“ ptá se na www.slavia.cz jeden z diskutujících fanoušků, „koho podporuji zakoupením vstupenky, občerstvení atd. Zda Slavia platí za pronájem nějaký paušál, případně kolik % ze vstupenky jde Slavii. Jíst a pít tam nebudu, pokud z toho nejdou nějaké peníze Slavii.“
Dobrá otázka!
A odpověď – veškerá žádná.
Fotbalová Slavia se změnila ve slupku, marketingovou značku, brand, který vytěžuje kdosi kdesi. Skuteční vlastníci klubu i skuteční vlastníci stadionu, na kterém klub hraje, jsou tajní. Ani ultras, kteří teď první dva domácí zápasy bojkotovali, je z činovníků nevymámili – a vracejí se do kotle.
Komu vlastně platí za pivo, které si na tribuně koupí, se dál mohou jen domýšlet.
Je to sice trochu obehrané konstatování, ale tentokrát si jím vypomůžeme: Tohle by v normální, kapitalisticky a fotbalově civilizované zemi nebylo možné. Jen si to zkuste představit: Supporters Arsenalu žadoní o informace, komu patří klub a stadion… A vedení jim vzkáže: Do toho vám, milánkové, nic není. To je náš byznys.
Čtěte také:
Bojkot je u konce, fanoušci Slavie se vrátí do ochozů
Hodně se teď mluví o tom, že firmy s utajenými vlastníky se nesmí ucházet o veřejné zakázky. A fotbal snad „veřejná zakázka“ není? Ligový zápas se platí i z peněz daňových poplatníků (třeba policie kolem stadionu), ale hlavně – klub jako Slavia je veřejná instituce, která pracuje s veřejným míněním, ovlivňuje ho, dělá – některé - lidi spokojenými nebo nešťastnými, podílí se na společenské atmosféře. Zodpovídá za tradici, dokonce za kus národního dědictví.
To není žádné privátní podnikání alá bezpečnostní agentura ABL.
Ani Praha 10, která se chtěla (nebo pořád chce) stát spoluvlastníkem Edenu, pravděpodobně neví, s kým má tu čest. Odmysleme si fotbal: Radnice má na svém území obří stavbu, kde se jednou za dva týdny sejde pět, deset, patnáct tisíc lidí – a netuší, kdo je její reálný majitel. To přece nejde.
Slávistický fanklub si na funkcionářích alespoň vymohl příslib důstojnější červenobílé výzdoby. Neuvěřitelné… To je, jako bychom podepisovali petici, aby na Hradě vyvěsili českou vlajku.
Eden by se správně měl jmenovat Stadion Pepi Bicana, a ne Synot Tip Arena (a za rok zase podle jiného sponzora). Ale vysvětlujte to někomu, kdo… Vlastně, komu?
Jan Lipold
Autor je příznivcem SK Slavia Praha od roku 1975
„Mě by zejména zajímalo,“ ptá se na www.slavia.cz jeden z diskutujících fanoušků, „koho podporuji zakoupením vstupenky, občerstvení atd. Zda Slavia platí za pronájem nějaký paušál, případně kolik % ze vstupenky jde Slavii. Jíst a pít tam nebudu, pokud z toho nejdou nějaké peníze Slavii.“
Dobrá otázka!
A odpověď – veškerá žádná.
Fotbalová Slavia se změnila ve slupku, marketingovou značku, brand, který vytěžuje kdosi kdesi. Skuteční vlastníci klubu i skuteční vlastníci stadionu, na kterém klub hraje, jsou tajní. Ani ultras, kteří teď první dva domácí zápasy bojkotovali, je z činovníků nevymámili – a vracejí se do kotle.
Komu vlastně platí za pivo, které si na tribuně koupí, se dál mohou jen domýšlet.
Je to sice trochu obehrané konstatování, ale tentokrát si jím vypomůžeme: Tohle by v normální, kapitalisticky a fotbalově civilizované zemi nebylo možné. Jen si to zkuste představit: Supporters Arsenalu žadoní o informace, komu patří klub a stadion… A vedení jim vzkáže: Do toho vám, milánkové, nic není. To je náš byznys.
Čtěte také:
Bojkot je u konce, fanoušci Slavie se vrátí do ochozů
Hodně se teď mluví o tom, že firmy s utajenými vlastníky se nesmí ucházet o veřejné zakázky. A fotbal snad „veřejná zakázka“ není? Ligový zápas se platí i z peněz daňových poplatníků (třeba policie kolem stadionu), ale hlavně – klub jako Slavia je veřejná instituce, která pracuje s veřejným míněním, ovlivňuje ho, dělá – některé - lidi spokojenými nebo nešťastnými, podílí se na společenské atmosféře. Zodpovídá za tradici, dokonce za kus národního dědictví.
To není žádné privátní podnikání alá bezpečnostní agentura ABL.
Ani Praha 10, která se chtěla (nebo pořád chce) stát spoluvlastníkem Edenu, pravděpodobně neví, s kým má tu čest. Odmysleme si fotbal: Radnice má na svém území obří stavbu, kde se jednou za dva týdny sejde pět, deset, patnáct tisíc lidí – a netuší, kdo je její reálný majitel. To přece nejde.
Slávistický fanklub si na funkcionářích alespoň vymohl příslib důstojnější červenobílé výzdoby. Neuvěřitelné… To je, jako bychom podepisovali petici, aby na Hradě vyvěsili českou vlajku.
Eden by se správně měl jmenovat Stadion Pepi Bicana, a ne Synot Tip Arena (a za rok zase podle jiného sponzora). Ale vysvětlujte to někomu, kdo… Vlastně, komu?
Jan Lipold
Autor je příznivcem SK Slavia Praha od roku 1975