Co asi letos dá Václav Klaus Josefu Váňovi?

Loni mu za šokující šesté vítězství ve Velké pardubické udělil medaili, která se jmenuje Za zásluhy II. stupně. Kdyby na Hradě věděli, jak dopadne 120. ročník slavného dostihu, v němž Váňa vyhrál posedmé, asi by se státním metálem rok počkali. Legenda je s dalším vítězstvím ještě větší, Váňománie stoupá jakbysmet.

Jenže na sedmý triumf nestárnoucího žokeje (za pár dní 58 let) padl stín podezření, že nejezdí fér. Amant Gris, kůň, s nímž se pral Váňův Tiumen o výhru do posledních centimetrů, musel třít bariéru, aby se vyhnul Váňovu úhybnému manévru pár desítek metrů před cílem. Bylo to vidět z televizních záběrů i z odřené holínky Marka Stromského, který jel Amanta Grise.

Zní opravdu nelogicky výrok dostihové komise, kam se hned po závodech obracejí poražení, aby našli zastání v případech, které se jeví nefér. Váňa dostal pokutu za „tísnění v cílové rovince“, ale vítězem zůstal.

Divíte se majitelce Amanta Grise Aleně Hájkové, která popsala nedělní incident slovy, že to byl „záměr pana Váni, který prostě nesnese, aby ho někdo porazil.“?

Abyste rozuměli. Mezi stájí, kterou reprezentuje paní Hájková (Hřebčín Albertovec) a stájí, za jejímiž úspěchy je Josef Váňa, se to má stejně jako mezi Spartou a Slávií nebo Václavem Klausem a Václavem Havlem. Jeden bez druhého by byli poloviční, ale zrovna se nemusejí.

Takže nějaké to emotivnější slovo je potom, co se stalo v neděli v cílové rovince, celkem pochopitelné.

Méně se dá chápat, proč Josef Váňa nepopsal nehodu poctivěji. V dostihu zvolil nedostižnou taktiku, jel opravdu skvěle, v místě, kde se ostatní honili jako blázni, držel Tiumena zpátky. Všechno vycházelo, až na poslední metry. Možná proto, že se už cítil vítězem, ale také možná proto, že docházely síly (vědí jen dva z tohoto světa, která varianta je správná: hnědák Tiumen a žokej Váňa), mírně zahnul k bariéře právě v okamžiku, kdy kolem ní chtěl před něj jít Amant Gris. V cíli nakonec rozhodly centimetry, takže kdyby Stromský nemusel Váňu objíždět z druhé strany, vyhrál by on.

Váňa jen řekl, že Stromskému nechal dost místa – tak na dva koně.

Na Sportovce roku bude letos nával a Váňa opět bude stát (zaslouženě!) v řadě. Ale do fronty, kde se rozdávají ceny Fair play, by si stoupat neměl.

Zdeněk John (autor působí v redakci Aktuálně.cz)