Přišli, pozdě večer a v mrazu. A zapálili za něj svíčku. Na Letné i v Ďolíčku. Na nevraživost mezi Spartou a Bohemkou nikdo z nich nemyslel. Spojoval je smutek za jeden krásný vyhaslý život. Krutě krátký.

Troufnu si tvrdit, že tak silnou spontánní pietu až doposud smrt žádného fotbalového funkcionáře v naší zemi určitě nevyvolala. Lukáš Přibyl byl ale jiný. Žhnoucí sloup pozitivní energie uprostřed šedavého bláta, které bohužel český fotbal obklíčený ze všech stran hochštaplery a příživníky připomíná.

Ve čtvrtek jsem prožil strašný večer. Věřte, že zjišťovat po všech čertech, jestli snad Lukáše, se kterým jsme léta měli skvělý profesní vztah, někdo nezamordoval, nebo jestli si snad nevzal život sám, to opravdu nebyla práce hodná závisti.

S vědomím toho, že kolem Bohemians vždycky bývalo spousta nevyřčeného, mi naskočila do hlavy vzpomínka na srpen 1999, kdy v Michelském lese našli tehdejšího sekretáře „klokanů“ Jana Sanytrníka. Byl po smrti a policie ten případ uzavřela jako sebevraždu.

Jenže tomu, že si Sanytrník vzal na proběhnutí do lesa kuchyňský nůž, vrazil si ho do hrudníku a pak si ještě přes trčící čepel dopnul teplákovou bundu, asi tehdy věřil opravdu jen ten policejní spis…

Blonďák Sanytrník každopádně předtím nastřílel za Bohemku spoustu gólů. A v kotli za brankou nad nimi pokaždé jásával právě Lukáš Přibyl, od dětství ohromný příznivec zelenobílých barev.
Však mu také v České televizi, pro kterou začal pracovat jako „sporťák“, občas vyčítali, že svému fandovství dává někdy přílišný průchod i na obrazovce.

V souvislosti s tím, co strašného se mu nyní stalo, to možná někomu bude připadat jako kapku nepatřičné, ale přesto tu historku zmíním. Reportáž ČT z pohřbu Josefa Bicana, legendy Slavie, totiž díky „Příbově“ přičinění zahajoval dlouhý záběr na zelenobílou stuhu smutečního věnce od Bohemians… Lukáš si ten vtípek prostě ani ve smuteční síni neodpustil.

Široký úsměv, věčně dobrá nálada, slunce v duši. To byla nádherná lidská „výbava“, která mu umožňovala pohybovat se s naprostou přirozeností jak po boku miliardáře Křetínského, tak ve společnosti divokých fandů z kotle. Brilantní vztahy měl i s novináři, z jejichž středu vyšel. A jako fotbalový „píárista“ pak s nimi uměl skvěle pracovat, z čehož léta těžila Bohemka i Křetínského Sparta.

„A seděl tam s námi na té ulici i ředitel! Viděli jste Příbu? Byl tam s náma!“ psali si fanoušci Bohemians v internetových chatech po slavné akci, kdy spolu se slávisty na protest proti stěhování „klokanů“ od Botiče na stadion do Edenu zablokovali dopravu na Vršovické třídě.
Ředitel Bohemians Lukáš Přibyl tehdy neseděl s majiteli klubu v nějaké limuzíně s neprůstřelnými skly. Ale s fanoušky, kteří se majitelům postavili, na tramvajových kolejích. Srdcem patřil tam.

Když jsme si spolu volali, nebo posílali esemesky, nikdy nechyběla nadsázka a fórky. Ještě ve středu, v předposlední den jeho života (bože, to je hrozný!), jsme si psali o průtazích kolem uvažovaného prodeje Ďolíčku do majetku městské části. Poznamenal jsem něco v tom duchu, že dopis z radnice, údajně již několik dní zaslaný majitelům stadionu z CTY Group, pořád ne a ne najít tu správnou adresu.

„Jsem připraven nasadit vlastní život a odvézt dopis z radnice do CTY. Trvá to asi 15 minut,“ pípla mi na mobilu veselá, klukovsky rozverná odpověď Lukáše, velkého šéfa Sparty.

On by ten život pro Bohemku snad opravdu položil, kdyby na to přišlo. Jenže… Jenže jeho život už vyhasnul.

Nezlobte se, už musím končit. Přiznám se bez mučení, že teď u počítače jednoduše brečím a nestydím se za to.

Sbohem, Příbo!

Luděk Mádl