Zpackaná sezóna dlouholeté lyžařské královny Šárky Záhrobské je velmi vděčné téma. Potrvá několik ´dlouhých´ dní, než vyšumí.

Hodně se toho napíše a namluví o rozchodu s despotickým otcem, bez něhož by si nemohla o svých čtyřech medailích z mistrovství světa a olympiády ani zdát.

A co nový realizační tým? Možná žil jen z podstaty, nashromážděné v Záhrobské v letech s ´tyranem´, který pro ni na rozdíl od ´cizích´ lidí obětoval všechno. S šílenou zarputilostí.

Na přetřes se dostane taky život, kde nejsou jen carvingové lyže, ale i příjemnější věci, jimiž krásné mladé ženy žijí.

A co já vím, co všechno ještě se bude v médiích, hospodách a u lanovek a vleků pitvat. Nebo jen tak přejíždět na povrchu událostí.

Kvůli nedostatku informací – potřebné množství pro nějaké kvalifikované soudy jich mají určitě jen dcera a otec Záhrobští – bych svou úvahu namířil jediným prostinkým směrem. Tak prostinkým, že se za něj skoro až stydím.

Myslím, že Záhrobské se v současné sezóně stalo něco, co potkalo spoustu podobně skvělých sportovců. A týmů.

Byla z předchozích let tak nějak přejedená úspěchem. A logicky přišel výprask. Pokud jím tedy 12. místo na mistrovství světa vůbec je…

Vzpomínám si namátkou na ostudné vystoupení fantastických fotbalových mistrů světa 1998 na příštím šampionátu 2002.

A tak dávám Záhrobské po nevydařeném Garmisch – Partenkirchenu velké naděje na skvělé pokračování již tak úžasné kariéry.

Francouzi na čele se Zidanem přece po domácím triumfu v Paříži a po výbuchu na asijském mistrovství světa 2002 znovu zazářili v Německu 2006. A nebýt mozkového zkratu jejich hlavní hvězdy po nestoudné provokaci soupeře, asi by finále s Itálií vyhráli.

Věčný koloběh výher unavuje. Nudí. Přejedení úspěchem potřebují čas od času tuze nepříjemné hladovky, aby se do nich vešly ještě nějaké ty medaile.

Miloslav Lubas, Aktuálně.cz