Útočná fantazie. Gólová paráda. Třeba se o utkání Ligy mistrů Dynamo Záhřeb - Olympik Lyon 1:7 bude psát i takhle. Především ve francouzských médiích.

S vahou zkušeností člověka, který hrál v několika koupených a prodaných fotbalových utkáních (a o mnoho víc jich viděl), bych však k zázračnému výsledku a ještě zázračnějšímu postupu Lyonu do osmifinále Ligy mistrů řekl jediné.

To podezření, že to Dynamo Záhřeb Olympiku Lyon prodalo, je obludně velké.

Připomeňme si fakta. Ajax Amsterdam měl před posledním kolem základní skupiny Ligy mistrů tři body náskok před Olympikem Lyon. A o sedm branek lepší skóre.

Ajax hrál doma s Realem Madrid, jemuž šlo jen o docela slušné prémie za výhru. Postup už měl jistý. Lyon hrál venku s Dynamem Záhřeb, který měl stejnou motivaci jako Real. Poslední místo ve skupině měli Chorvati už jisté.

Lyon potřeboval, aby Real v Amsterdamu vysoko vyhrál. A Francouzi sami museli v zápase v Záhřebu vysoko zvítězit. Stačila by jim řekněme prohra Ajaxu 0:3 a jejich výhra 4:0.

Ajak opravdu 0:3 prohrál (rozhodčí mu ovšem neuznali dva regulérní góly). A Lyon plán vysoko překročil. Z Chorvatska si vezl výhru 7:1. V poločase to bylo 1:1. Do kanonády v Záhřebu vstřelil nevýrazný Lyon v pěti utkáních Ligy mistrů pouhopouhé dva góly.

Debakl Záhřebu jsem viděl pouze sestříhaný. Ale ty útržky v sobě obsahovaly všechny příznaky prodaného utkání. Už v prvním poločase se nechal vyloučit hráč Záhřebu (když hrajete v deseti, dá se váš špatný výkon přece tím oslabením docela slušně omluvit, že).

V poločase prohrával Ajax s Realem 0:2. Průběhem amsterdamského střetnutí povzbuzený Lyon nastřílel v prvních sedmi minutách druhé poločasu Chorvatům čtyři branky. V 64. minutě přidal postupový šestý gól a pojišťovací sedmý v 70. minutě.

Předtím, než jsem usnul, se mi honila hlavou hlavně jedna z těch branek - pět hráčů Záhřebu stálo okolo střílejícího fotbalisty Lyonu a nehnul se k němu ani jediný.

Přesně tak se chovali moji spoluhráči z hamrovského béčka v roce 1980, kdy prodali zápas Držkovu. V okresním přeboru tedy, za padesát Káčé na hlavu. Bilo to do očí i v pralesní lize.

Na úrovni Ligy mistrů nemůže přece za normálních okolností něco takového existovat. Pokud se něco takového děje, pak pro každého, kdo fotbalu jen trochu rozumí, je to jasný příznak korupce.

Nepopiratelné důkazy se nejspíš nenajdou. Lyon v milionářské Lize mistrů zůstane. Ajax sklouzne do chudší Evropské ligy. Pachuť v ústech fanoušků kopané se za čas rozplyne. UEFA vydá nějaké nemastné neslané prohlášení - pokud se vůbec k něčemu rozhoupe.

Ale kdyby chtěla, mohla by potrestat exemplárně oba kluby. Lyon a především Záhřeb. Říkáte, že o korupci chybí nepopiratelné důkazy? Asi ano, ale je něco takového při podobných skandálech vůbec nutné?

Exemplárním případem může pánům z UEFA posloužit český a československý fotbal. I s ním sice zmítají korupční aféry, ale v jeho historii najdeme mimořádně statečný čin funkcionářů. V sezóně 1946/47 potrestali sestupem do divizí tři týmy z první fotbalové ligy.

SK Kladno, SK Baťa Zlín a SK Židenice v posledním kole machinovaly v boji o sestup s výsledky. Zvolily způsob, který bil do očí podobně jako ´skvostná´ výhra Lyonu v Chorvatsku. Prokazatelné důkazy chyběly, ale všem bylo jasné, co se stalo.

Odvaha členů vedení tehdejší státní ligy, s jakou na základě očividných příznaků korupce sekli přes pařáty fotbalové zločince z Kladna, Zlína a Židenic, bere dodnes dech. Kladno poslali o soutěž níž ze třetího místa.

Hrdinní čeští funkcionáři přitom neměli po ruce to, čím by mohla při odhalování korupce v Lize mistrů argumentovat UEFA. Kdyby chtěla.

Videozáznam z utkání s očividnými příznaky korupce.

Miloslav Lubas