Kdyby byl největším problémem českého sportu Ivan Horník, bylo by to krásné. Jenže ta jeho "kila hrušek a jablek" pro rozhodčí jsou vskutku legrační oproti prošustrovaným miliardám.

Je zpátky. Ode dneška Ivan Horník zase oficiálně pracuje v českém fotbalu, jako sportovní ředitel v třetiligovém Chomutově. Hlavní hvězda slavné korupční aféry je tedy opět na scéně. A proč by ne.

Zděsili jste se? Lomíte rukama nad tím, že Korupčník s velkým K zas spustí svoje rejdy? Já to vidím takhle:

Pokud by Horník opravdu byl tím hlavním Satanášem, který český fotbal před lety zamořoval korupčním smradem, a kdyby těch osm let, kdy postával jen ve stínu, přineslo v etice fotbalového prostředí nějakou dramatickou změnu k lepšímu, pravil bych: Nechť se ten ďábel již nikdy nevrací!

Jenže ono je to všechno kapku jinak.

Kupoval všechno, přesto sestoupil. Proč?

Zjednodušeně řečeno: když může dělat Miroslav Pelta předsedu fotbalového svazu, pak opravdu není jediný důvod, proč by Ivan Horník nemohl dělat fotbal někde v Chomutově.

O tom, že fotbalové prostředí funguje na bázi úplatků, se hlasitě spekulovalo léta. A zveřejněné policejní odposlechy pak všechno jen potvrdily, do posledního písmenka. Žádné fámy, holá realita. Ivan Horník uplácel v podstatě každý zápas. A přesto v daném ročníku s Viktorií Žižkov sestoupil! Jen tento holý fakt o mnohém svědčí.

To, co Horník, dělali s rozhodčími prostě všichni. Ve větší či menší míře. Právě Ivan Horník a Miroslav Pelta bývali vždy označováni za největší "machry" v tomto oboru, postaveném i na letitých vazbách a známostech.

Jeden za všechny. Ale opačně to neplatilo

Tak jako Horník byli soudem i svazem potrestáni mnozí další funkcionáři, rozhodčí či delegáti. Jenže Horník to jaksi odnesl za všechny. A hlavně za ty, kteří vůbec potrestáni nebyli. Maximálně nápisem "Lepší Brabec v hrsti, nežli Pelta na střeše", který tvořil dekoraci populárního spektáklu Čtvrtníčka a Lábuse "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?"

A zatímco se národ v hledišti bavil Horníkovou nevšední poetikou a "klukama vopálenýma, co by nás sfoukli jak svíčku", za kulisami se dělo to podstatné.

Třeba se za dvacet milionů od státu kupovaly pozemky pod stadionem, na které byly vzápětí navázány několikasetmilionové úvěrové rámce. A hlavně se doufalo, že se na nich, mj. i za miliardu od oranžové vlády, postaví stadion vpravdě Národní.

Nebo se vymýšlela operace s převodem stamilionů z rozpočtů tří pražských městských částí do vypečené firmy, která za ně nakoupila akcie společnosti zastřešující stavbu a provoz jiného, modernějšího stadionu. Ten, pravda, stojí, ale ty stamiliony se pořád do dvou z těch městských částí ne a ne vracet.

Konkurz na sportovního Lucifera

A hlavně se postavila hala ve Vysočanech, kterážto odrovnala celý český sport a jeho financování. A zatímco Ivan Horník byl za největšího Arcilotra, jiný chlapík z fotbalu, taktéž s iniciálami IH, leč s opačnou mediální nálepkou Zachránce a Spasitele, měl v zásadě jedinou starost: kterak ze své pozice šéfa nejsilnějšího sportovního svazu udržet do poslední možné chvíle u moci "strejčka", co celou tu vysočanskou apokalypsu spískal. A na rozdíl od jiných na tom všem rozhodně neprodělal...

Ďábel nosí mnohou tvář a často se skrývá pod kamenem. Však on také Ivan Horník svými kudrlinami, tmavými brýlemi a rudočernými módními kreacemi mnohým raracha na první pohled připomíná.

Jenže věřte, že Ivan Horník tím hlavním Luciferem českého sportu opravdu není. Kníže pekel na sebe bere mnohem rafinovanější podoby nebo krycí jména. (Třeba Krakonoš.)

Luděk Mádl, Aktuálně.cz