Hokej nebyl vždy hrou pro nemyslící monstra, naprogramovaná na výrobu bodů pro účast v play off nebo pro boje o záchranu. A ani sportem pro terminátory, ženoucí se k pohárům pro vítěze přes vyražené zuby, otřesy mozku a zhmožděné nebo dokonce prasklé krční obratle.


Dnes ale hokej takovou podobu má.

Bezpochyby především kvůli tomu, že pravidla pro tuto kdysi líbeznou hru, plnou technických kudrlinek, určují nyní nezdrženliví psychopati.

Nemůže to být přece jinak, když rozhodčí nevylouči v pátek vítkovického hráče Strapáče, který srazí na mantinel svého soupeře mladoboleslavského Demela způsobem ´náklaďák tatra, ten nezná bratra´.

Bezprostředně po zákroku, z něhož se zdvíhal žaludek, rozumovali experti o tom, že Strapáč Demela převálcoval jen těsně poté, co surově napadený hokejista odehrál puk (viz zpráva ČTK z pátku 17. února), a tak bylo všechno úplně v pořádku.

Díval jsem se na ten tragický moment několikrát. Strapáč najel obrovskou rychlostí do Demela hodně dlouho poté, co tentýž odehrál puk. V pořádku proto nebylo nic.

Odsouzeníhodný byl Strapáčův nemilosrdný mrzačící atak.

Odsouzeníhodné bylo to, že rozhodčí Strapáče nevyloučili do konce utkání.

A samozřejmě bylo odsouzeníhodné i to, že sanitku na ledě nevystřídali policisté a neodvedli Strapáče na služebnu, aby ho tam obvinili z trestného činu těžkého ublížení na zdraví.

Na hokej jsem se začal dívat někdy v roce 1969. Nebylo to ani zdaleka takové maso – stejně jako třeba házená a vlastně všechny kolektivní kontaktní sporty. Ale je to právě hokej, který s mrazivou dokonalostí kopíruje společenský vývoj, založený v posledních desetiletích na tom, co se zpívá v české pohádce Lotrando a Zubejda.

´Špatná věc se podařila, hrubá síla zvítězila, tak to chodí na světě, navzdory vší osvětě.´

Jinými slovy řečeno, plebsu už dávno nestačí k radosti pouze ´Chléb a hry´. Na prahu třetího tisíciletí po Kristovi vzývá triumvirát ´Chléb, hry a krev´.

Dávno obnošenou vestou jsou úcta k soupeři a ohledy na to, že ho má někdo rád, a bojí se o něj.

Hokejová pravidla a jejich výklad rozhodčími zrychlily hry, ale zároveň z ní učinily jatka. Pomiňme proto pochybné hokejové zákony a podívejme se na Strapáčův bezohledný zákrok přes brýle selského rozumu.

Jedete autem a hodně pospícháte, abyste nepřijeli pozdě do práce. Jste nervózní, hodně nezvózní. Jde Vám o body u přísného šéfa. A na silnici před sebou najednou uvidíte člověka. Napadne Vás – Proč ten trouba není na chodníku? Tady na silnici přece nemá co dělat! A s klidným svědomím neuhnete.

Zní to strašně, ale hokej může před pádem do bezbřehé agresivity zachránit jediná věc. Smrt oběti nějakého tolik opěvovaného pseudomužného ´hitu´. A pokud možno, tak nejlépe v přímém přenosu.

Miloslav Lubas