TO se nemůže stát. Jsem hořce zklamán. Zdrcen. A co já vím, jaká ještě slova padla k náhlému obratu ve fotbalovém zápase mezi Libercem a Mladou Boleslaví.

Domácí Slovan otočil v nastavených čtyřech minutách nepříznivé skóre 0:1 na výrazně milejší stav 2:1. Pro jeho příznice to bylo krásné. Pro fanoušky ´Bolky´ bolestné.

Chvíle, jež strhly oba tábory do vroucího kotle emocí, nejvýstižněji pojmenoval před mnoha lety bývalý liberecký trenér, fotbalový mudrlant Ladislav Škorpil.

Kolapsy, které se dějí v okolí 90. minuty, opatřil termínem Teorie závěrečného chaosu. Na své dlouhé dráze kouče poznal, že se TO může stát. A že se proti TOMU nedá skoro dělat nic.

Škorpil dával rád k dobru historku s hráčem Čapkem, jehož kdysi dávno vyslal na konci utkání na hřiště jako náhradníka. Slovan hájil zuby nehty vítězství a Čapek měl předat záložníkovi Langerovi důležité pokyny z lavičky. Trenéři především chtěli, aby se Langer zatáhnul víc do obrany.

Čapek tehdy nasprintoval na trávník, přiběhl k Langerovi a něco na něj vykřikl. Langer ale pořád hrál moc vepředu, útočil jak smyslů zbavený, a obrana Slovanu hořela.

Liberec přesto se štěstím vyhrál. Po utkání se trenéři na Langera obořili, proč víc nebránil. Langer odpověděl: "Proč? Nikdo mně nic neřek."

"A co Čápa?"

"Zařval na mě jen - Landži, trenéři ptaj, jestli eště můžeš."

Čapkovi se během krátké cesty ze střídačky na hřiště vykouřilo z hlavy úplně všechno, co se mu tam trenéři pokoušeli v závěrečném chaosu dostat.

Vzpomínám si rovněž, jak před více než deseti lety Slovan ztratil doma výhru 2:0 v posledních minutách zápasu s Drnovicemi(?). Po snížení na 2:1 se do té doby bezvadně fungující tým propadl do panické hrůzy a těsně před koncem inkasoval podruhé.

Zklamaný mladíček Jiří Štajner tenkrát na Škorpilovo konto bezprostředně po utkání prohlásil: "Trenér tam sedí jak pecka a nic neudělá."

Jakoby tehdy zapomněl, jak on sám se nesmazatelně zapsal do Teorie závěrečného chaosu v roce 1996. Stalo se to při slavném čtvrtfinále Poháru UEFA AS Řím - Slavia Praha. Tým kolem Poborského, Bejbla a Šmicra prohrával na konci utkání ve věčném městě velmi zaslouženě 3:0 a po domácí výhře 2:0 byl jen krůček od vyřazení.

V poslední minutě ale přišel dlouhý zoufalý nákop na polovinu Italů, kde Štajner naskočil do hlavičkového souboje jak kozel, míč mu spadl poměrně komicky na záda a odrazil se nečekaně a velmi šťastně k Vávrovi. Ten se trefil křižujícímu obránci mezi nohy a vstřelil postupový gól Slavie na 3:1.

Škorpil nepřipomněl před více než deseti lety Štajnymu pouze Teorii závěrečného chaosu. Pozval na globální kobereček a blikající zlobivá hvězdička dostala otcovskou lekci o rolích ve fotbalových klubech, díky níž se později stala rozzářenou stálicí.

V sobotu 10. března 2012 si Štajner vychutnal teorii závěrečného chaosu znovu.

Mladá Boleslav si ji naopak dokonale ´vyžrala´. Pokud jí to alespoň trochu pomůže, tak se svým spoučasným selháním zařadila po bok takového velkoklubu, jakým je bezpochyby Bayern Mnichov.

Vzpomínáte ještě na 26. květen 1999, kdy Bayern ve finále Ligy mistrů drtil na Nou Campu Manchester United? Vedení 1:0 se mu však nepodařilo podobně jako ´Bolce´ zvýšit - navzdory mnoha šancím. A v nastavených třech minutách Sheringham a Solskjaer dali bavorskému velkoklubu dva góly.

A pokud jste hráli třeba jen pralesní nebo dokonce odborářskou ligu, určitě se Vám vybaví chvíle, kdy si Teorie závěrečného chaosu ošklivě zahrála také s Vámi a s Vašimi spoluhráči.

Mohu - li přispět se svou troškou do mlýna, v listopadu 1988 jsme my Plaváci prohrávali v Josefově Dole s místní Jiskrou dlouho 1:0, vydřeli jsme si vyrovnání a na konci zápasu se pokoušeli urvat zaslouženou výhru. Obránce Mářa chtěl míč vykopnout rychle od naší brány, ale nahrál přímo na kopačky soupeře. A pak ho ve vápně zkosil.

Penalta v 90. minutě!

Náš trenér Láďa Nesvadba skákal u postranní čáry jak jojo. Vypadalo to, že udeřila jeho poslední hodinka. Mářa byl zelenej jak rybník Brčálník.

Jenomže protihráči Mílovi jsem penaltu chytil, a zůstalo to 1:1.

Teorie závěrečného chaosu se ovšem zcela završila až v hospodě Na Kočovně, kde mně fanoušci zaplatili tolik rumů, že jsem nevěděl, čí jsem.

Ještěže mi to doma rychle připomněla moje žena, zástánkyně pevného řádu, v němž neměla místo teorie jakéhokoliv chaosu.

Na Vaše zkušenosti s Teorií závěrečného chaosu se přesto těší

Miloslav Lubas