Vždycky v listopadu si vzpomenu, co nás tehdy vyhnalo do ulic. Nebyl to žádný jasný cíl, ale spíš vzájemně sdílená touha po něčem jiném než státní buzeraci prvomájových a lampiónových průvodů za dozoru milicionářů a pomocníků VB. Ti pitomci s lampasy uměli být nebezpeční, ale zároveň nám byli k smíchu. Řídili naše životy tak mizerně, až došel v obchodech i toaletní papír. Listopad nám otevřel dveře. A s výjimkou těch nejzaslepenějších i oči.