Toto politické léto rozhodně není okurkové. Obvykle v červenci plní stránky novin zprávy o lidožravých žralocích na Jadranu a statistiky vodáků na Vltavě. Letos i o prázdninách sledujeme pokračování mýdlové opery o odcházení a neodcházení sociálních demokratů z vlády. Na sociálních sítích se každý dějový zvrat patřičně komentuje. Krize střídá krizi. Premiér dostal nakládačku od prezidenta. Jednotliví ministři začínají být loajální pouze sami sobě. Vládní poslanci veřejně připouští předčasné volby. Političtí komentátoři zažívají žně, protože je pořád někdo někam zve. Političtí marketéři vládních stran si zoufají, protože nemají po ruce nic, čím by špatný vládní obraz překryli.

V rukou mají jediný, ale nesmírně silný argument, se kterým operují už několik let: Vláda Andreje Babiše je úspěšná. Česká republika je na tom skvěle a bohatne, důchodci dostávají přidáno jako nikdy před tím.

Andrej Babiš je ve vládě od ledna roku 2014. Do poloviny roku 2017 působil jako ministr financí, od prosince 2017 je premiérem. Připusťme na malou chvíli, že o úspěchu demokratické země rozhodují statistiky plnění státního rozpočtu, jak je nám neustále tvrzeno vládní agitkou, ačkoli je to naprostý nesmysl, protože i ty nejkrutější diktatury mohou ekonomicky celkem solidně růst. Mezi roky
2014–2018 zbohatly všechny státy střední a východní Evropy zhruba stejně o čtyři až pět tisíc dolarů na osobu a rok. Výjimku tvoří Chorvatsko a Bulharsko, které zbohatly „pouze“ o tři tisíce dolarů. Je zajímavé, že zrovna Chorvatsko si Andrej Babiš vybral jako svůj vzor pro EET. Snad proto, že Chorvatsko dalo světu Agrokor, zemědělsko-potravinářského obra, který nakonec tvořil až 16 % HDP Chorvatska, tvořilo ho asi 143 firem a dával práci 55 tisícům lidí. Holding Agrokor dodával státu i skvělé manažery. Jeden z nich, Zdravko Marič, to nakonec dotáhl až na ministra financí (a zavedl ty účtenky). Agrokor doma neměl konkurenci. Zajímavá podobnost s Agrofertem, že? Rozdíl je pouze v tom, že v roce 2017 celý holding zkrachoval a jeho majitel, Ivica Todorič, skončil s klepety na rukou. Pan Todorič je ale o tři roky straší než pan Babiš…

Česká republika je v růstu příjmů přesně uprostřed mezi východoevropskými státy. Více za posledních pět let zbohatli Litevci, Rumuni, Poláci a Slovinci, méně zbohatli Lotyši, Maďaři, Slováci a Estonci. Rozdíly jsou však opravdu malé. Důležité však je, že Česko bylo už v roce 2014 nejbohatší ze všech těchto států. Rozdíl mezi příjmem Čecha a Rumuna činil v roce 2014 necelých deset tisíc dolarů ročně. Dnes činí devět tisíc dolarů. To však znamená, že Rumunsko rostlo od roku 2014 mnohem rychleji než Česko. My jsme za tu dobu přidali 14,8 %, kdežto Rumuni 23,9 %. Vlastně všechny východoevropské státy rostly rychleji než my, i to Chorvatsko a Bulharsko. Je však zcela spravedlivé říct, že jsme stále nejbohatší východoevropská země. Za posledních pět let celá východní Evropa poměrně výrazně dohnala státy západní Evropy.

Bohatneme tedy zhruba stejně jako naši sousedé. Nic víc, nic méně. Vládní propaganda mluví o skvělém hospodaření státu a snižování zadlužení. Ministerstvo financí se od roku 2015 neustále chlubí, že se přestal zvyšovat státní dluh poté, co do vlády nastoupil Babiš Omnipotentní. To není pravda. Státní dluh se totiž nezvyšuje už od roku 2012. Socialistické vládnutí ANO a ČSSD navíc neustále produkuje deficity, takže to „snižování“ dluhu je tak trošku voodoo: místo zadlužování vláda postupně spotřebovává naspořenou hotovost nejen svoji, ale v rámci takzvaného „řízení likvidity“ gumuje i zůstatky účtů státních firem. Skvělý manažerský počin do té doby, dokud například lesy nenapadl kůrovec. Teď je potřeba rychle řešit následky – a ejhle, nemáme na to, ačkoli ještě před pár lety tam ležely miliardy. Žádné snižování státního dluhu se neděje, pouze se neberou další půjčky. A opět platí, že podobně se chovají všichni naši sousedi. Němci například dokázali za posledních pět let snížit poměr zadlužení ke svému hrubému produktu o 14,4 %. Poměr našeho zadlužení k HDP se snížil o 9,5 %. Náš celkový dluh je ve srovnání se zbytkem Evropy opravdu poměrně nízký, avšak podobně nízký dluh mají i Švédi, Dánové, Lotyši, Rumuni a Litevci. Nehledě na to, že dluhy Estonců a Bulharů jsou mnohem nižší.

Vláda se rovněž holedbá tím, kolik přidala důchodcům. Andrej Babiš ty stokoruny sází jak na běžícím páse. No jak by taky ne, když s rostoucí ekonomikou rostou státní příjmy. Důchodcům přitom vůbec nepřipadá divné, že ještě v roce 2014 byl důchod nad úrovní 54 % čisté průměrné mzdy, kdežto v roce 2018 se dostal na úroveň 50 %. Snížení reálných důchodů Babiš prodává jako svůj úspěch. Opravdu pozoruhodný jev. A k tomu nikdy nezapomene dodat, že on přidává 900 korun ročně, kdežto Kalousek v roce 2010 přidal jenom 66 korun. Pokud si odmyslíme to jeho lhaní, protože v roce 2010 tady vládla úřednická vláda Jan Fischera, se kterou neměl Kalousek nic společného, tak je potřeba se na věc dívat jako na fakta. Zvýšení důchodu o 611 korun ze základu 8736 korun v roce 2007 a zvýšení o 680 korun ze základu 9347 korun v roce 2008 znamená roční zvýšení o 6,99 %, resp. 7,28 %. Žádný důchodový úsvit tedy pod Babišem nenastal. Lepší je na tom akorát ten marketing.

Tolik k řeči čísel o úspěšném vládnutí slovenského ekonomického imigranta. Teď je léto a statisíce Čechů si budou dosyta užívat chorvatských reálií. Uvidíme, nakolik to pro ně bude inspirativní léto. EET se nepovedla, ale Todorič ano. A bude líp.