Spojení „Průmysl 4.0“ v posledních pěti letech už asi slyšel skoro každý. Ve zkratce – očekává se, že digitalizace a robotizace postupně nahradí jednoduché činnosti, které do teď dělali lidé. Tato zpráva svého času v Česku vyvolala poplach – průmyslové odbory měly strach, že zanikne až půl milionu pracovních míst.

Obavy ale byly celkem zbytečné. Struktura pracovních míst se sice mění, ale určitě ne stejně, jako v časech Průmyslové revoluce. Objevujeme nová zaměstnaní v oblasti udržitelné ekonomiky, krátí se pracovní doba a narůstá počet lidí, kteří pracují z domova v tempu a čase, které si určují sami. A jestli po něčem pracovní trh hladoví, jsou to třeba právě zruční a šikovní řemeslníci.

I přes hromadu strategických výzev a varování, které přišly ze strany státu, se všechny tyto změny dějí tak nějak přirozeně samy. Stát sice vyprodukoval stohy strategických dokumentů, ale jinak zaspal. Hlavně tedy Ministerstvo financí. Spolu s výše nastíněným se změní i daňové příjmy státu. Jejich základním stavebním kamenem je totiž… ano správně, zdanění práce. A tento objem bude klesat. Co ho nahradí?

Vylučovací metodou:
• Zisky firem zdaňujeme nadprůměrně
• Sektorové daně by snížily ekonomický růst
• Digitální daň nám sice přinese zisky zahraničních firem, ale nevyvolá odvetu v podobě cel?
• Majetková daň v Česku, které je typické tím, že lidé chtějí bydlení vlastnit, populární nebude nikdy
• Zvýšení DPH by nejvíce potrestalo nízkopříjmové skupiny

Zbývají daně spotřební. A ty budou vypadat jinak, než jak je známe dnes. Nebudou fixní, ale progresivní, s narůstající spotřebou. A určitě se otevře i téma jejich spravedlnosti a funkce. Zvyšování sazeb spotřební daně z tabáku a alkoholu se vždy zdůvodňuje jako snaha o omezení spotřeby. A stát bude hledat i nové zdroje – například v legalizaci drog. Vyloučit nelze ani snahu o zdanění prakticky čehokoli: cukru, tuku, vybraných druhů potravin, vody, dřeva. Pro příklady z praxe nemusíme chodit daleko – Britové progresivně zdanili cukr, daň z nezdravých potravin se platí i v Maďarsku, nebo Mexiku.

Spotřební daně čeká revoluce. Uvalovány budou ve snaze udržet sociální stát, ale poslouží i pro „výchovu“ lidí skrze řízení spotřeby. Spory, které se dnes vedou na například mezi vegetariány a „masožravci“, mohou přerůst v uvalení spotřební daně na maso. A daňově lze znevýhodnit i některé zdroje energie kvůli ochraně klimatu.

Skutečně ale chceme prostřednictvím daní řídit a vychovávat společnost? A jsme na příchod Průmyslu 4.0 vůbec připravení, nebo máme jen zaprášené „strategie“ v šuplících ministerských úředníků?