O mýlícím se Hvížďalovi a demokracii vůbec
Na blogu aktualne.cz se do politiků rázně pustil zkušený publicista Karel Hvížďala. Nemáme prý politikům tolerovat jejich nezodpovědnost, neboť ve své práci dělají závažné chyby, občany jen poškozují a nikdy se za tyto své chyby nikomu neomluví.
A hned uvedl dva příklady takových chybných a neomluvených jednání: místopředseda vlády a ministr Nečas uvedl, že zákon o sociálních službách, vypracovaný a schválený v minulém volebním období, je špatný a bude jej třeba přepracovat (pod vedením jím řízeného ministerstva, pochopitelně) a jakási paní C. způsobila dopravní nehodu, při které se ovšem nikomu nic nestalo a škoda vznikla jen na jejím vozidle a snad na stromu, do kterého narazila a považte! Dostala podle zákona pokutu! Za nehodu, kterou nikoho nezranila! Takový zákonný zmetek a poslanci se ani neomluví! Nejlepší by prý bylo nahradit je občanskou společností, občanskými sdruženími, ale ovšem s řadou brzdících mechanismů a záruk, aby prý nám nakonec „nevládla ulice“.
Jestliže i tak významný a zkušený publicista, jakým K. Hvížďala bezpochyby je, se neváhá na takové úrovni zapojit do bezmála každodenních útoků našeho tisku na jednotlivé atributy zastupitelské demokracie obecně, a poslance zvláště (perlička: bulvární Šíp kdykoliv zmíní jméno některého politika, napíše do závorky jeho plat – aby čtenáři viděli….), mám proto jen dvě vysvětlení: vlna veder byla v té době opravdu intenzivní nebo je to se zastupitelskou demokracií opravdu špatné.
Dávám přednost prvému důvodu již pro nadšený ohlas bezpochyby stejně se potících čtenářů, kteří si názory v článku uvedené nemohli, bez výjimky, vynachválit. Ale copak místopředseda vlády a ministr Nečas není znám svým zásadním stanoviskem, podle kterého všechny zákony přijaté kdykoliv před tím, než se ODS dostala do vlády, jsou špatné, od ďábla, a je zcela nezbytné je přepracovat? A od kdy se pochvalující čtenáři a K. Hvížďala sám domnívají, že by měli být za přestupek postihováni jen ti řidiči, kteří způsobí zranění nebo škodu někomu jinému? Jinak bez trestu? Skutečně jde o chyby hodné omluvy?
Snaha nahradit nehodné poslance, kteří se nikomu neomlouvají a požívají byzantských výhod, je evergreenem české publicistiky, jehož projevy vždy naleznou dostatek nadšených přitakávačů. A rovněž zájemců ochotných převzít tuto odpovědnou, leč dosud nehodně vykonávanou práci, jsme bohatě zásobeni. Má to ovšem háček: i v politice totiž platí známé přísloví, že nejlépe se vychovávají sousedovy děti.
A tak máme občanská sdružení, která přesně vědí, kudy by měla a naopak kudy by neměla vést dálnice (často jde o to samé místo), kolik peněz potřebuje naše zdravotnictví (kolik potřebuje např. školství, je z tohoto hlediska lhostejné), soudci vědí, jak by měly vypadat zákony a, na základě názoru, že rozhodnutí soudce je „zákon v materiálním smyslu“, občas i nějaký ten zákon vytvoří, atd. atd. Nemá tím být samozřejmě řečeno, že členové občanských sdružení nebo soudci jsou méně schopní, nebo přímo řečeno, více hloupí, než poslanci, ale mají proti poslancům jednu zásadní a základní odlišnost: jsou neodpovědní. Ne ve smyslu lidském – jistě to nejsou neodpovědní lidé – ale ve smyslu ústavním. Mají jistě plné právo vyjadřovat, zastávat a prosazovat své názory, ale na rozdíl od členů zákonodárných sborů nenesou za svá tvrzení a za své snahy žádnou ústavní odpovědnost. Jinými slovy jejich postoje, na rozdíl od poslanců a senátorů, nejsou verifikována demokratickými volbami.
A tak každý, kdo si pohrává s myšlenkou nahrazení voleného zákonodárného sboru jinými, podle představ mnohých mnohem efektivnějšími, morálnějším a za nižší plat pracujícími strukturami, by měl říct jasně: nepřeji si nadále svobodné volby. Stejně k nim občané chodí málo, že?
A hned uvedl dva příklady takových chybných a neomluvených jednání: místopředseda vlády a ministr Nečas uvedl, že zákon o sociálních službách, vypracovaný a schválený v minulém volebním období, je špatný a bude jej třeba přepracovat (pod vedením jím řízeného ministerstva, pochopitelně) a jakási paní C. způsobila dopravní nehodu, při které se ovšem nikomu nic nestalo a škoda vznikla jen na jejím vozidle a snad na stromu, do kterého narazila a považte! Dostala podle zákona pokutu! Za nehodu, kterou nikoho nezranila! Takový zákonný zmetek a poslanci se ani neomluví! Nejlepší by prý bylo nahradit je občanskou společností, občanskými sdruženími, ale ovšem s řadou brzdících mechanismů a záruk, aby prý nám nakonec „nevládla ulice“.
Jestliže i tak významný a zkušený publicista, jakým K. Hvížďala bezpochyby je, se neváhá na takové úrovni zapojit do bezmála každodenních útoků našeho tisku na jednotlivé atributy zastupitelské demokracie obecně, a poslance zvláště (perlička: bulvární Šíp kdykoliv zmíní jméno některého politika, napíše do závorky jeho plat – aby čtenáři viděli….), mám proto jen dvě vysvětlení: vlna veder byla v té době opravdu intenzivní nebo je to se zastupitelskou demokracií opravdu špatné.
Dávám přednost prvému důvodu již pro nadšený ohlas bezpochyby stejně se potících čtenářů, kteří si názory v článku uvedené nemohli, bez výjimky, vynachválit. Ale copak místopředseda vlády a ministr Nečas není znám svým zásadním stanoviskem, podle kterého všechny zákony přijaté kdykoliv před tím, než se ODS dostala do vlády, jsou špatné, od ďábla, a je zcela nezbytné je přepracovat? A od kdy se pochvalující čtenáři a K. Hvížďala sám domnívají, že by měli být za přestupek postihováni jen ti řidiči, kteří způsobí zranění nebo škodu někomu jinému? Jinak bez trestu? Skutečně jde o chyby hodné omluvy?
Snaha nahradit nehodné poslance, kteří se nikomu neomlouvají a požívají byzantských výhod, je evergreenem české publicistiky, jehož projevy vždy naleznou dostatek nadšených přitakávačů. A rovněž zájemců ochotných převzít tuto odpovědnou, leč dosud nehodně vykonávanou práci, jsme bohatě zásobeni. Má to ovšem háček: i v politice totiž platí známé přísloví, že nejlépe se vychovávají sousedovy děti.
A tak máme občanská sdružení, která přesně vědí, kudy by měla a naopak kudy by neměla vést dálnice (často jde o to samé místo), kolik peněz potřebuje naše zdravotnictví (kolik potřebuje např. školství, je z tohoto hlediska lhostejné), soudci vědí, jak by měly vypadat zákony a, na základě názoru, že rozhodnutí soudce je „zákon v materiálním smyslu“, občas i nějaký ten zákon vytvoří, atd. atd. Nemá tím být samozřejmě řečeno, že členové občanských sdružení nebo soudci jsou méně schopní, nebo přímo řečeno, více hloupí, než poslanci, ale mají proti poslancům jednu zásadní a základní odlišnost: jsou neodpovědní. Ne ve smyslu lidském – jistě to nejsou neodpovědní lidé – ale ve smyslu ústavním. Mají jistě plné právo vyjadřovat, zastávat a prosazovat své názory, ale na rozdíl od členů zákonodárných sborů nenesou za svá tvrzení a za své snahy žádnou ústavní odpovědnost. Jinými slovy jejich postoje, na rozdíl od poslanců a senátorů, nejsou verifikována demokratickými volbami.
A tak každý, kdo si pohrává s myšlenkou nahrazení voleného zákonodárného sboru jinými, podle představ mnohých mnohem efektivnějšími, morálnějším a za nižší plat pracujícími strukturami, by měl říct jasně: nepřeji si nadále svobodné volby. Stejně k nim občané chodí málo, že?