Urputnost, s jakou stále znova a znova obhajuje Petr Uhl své, často velmi originální právní názory, je jistě obdivuhodná, ale pro jen trochu zasvěceného čtenáře občas málo snesitelná.

Tak v Právu dne 9. 5. 2011, v článku „Náhubkový zákon stále potlačuje svobodu slova“, se P. Uhl razantně vypořádal nejen s některými poslanci, s náměstkem ministra spravedlnosti, ale i s několika ústavními soudci. Nemá ovšem pravdu.

Tzv. náhubkový zákon neměl za cíl, jak se nám P. Uhl opakovaně snaží namluvit, „chránit kmotry před zveřejňováním odposlechů a jiných rozhovorů…“ , ale dát český právní řád, resp. jeho každodenní užívání do souladu s evropskými představami o tom, co je a co není možné zveřejnit, co ještě je a co už není možné podřadit pod ústavní pojem svobody slova. Nikde v Evropě a nikde v civilizovaných státech mimo ni totiž není možné uveřejňovat ukradené části policejních vyšetřovacích spisů nebo dokonce z nich sestavit divadelní hru („Ivánku…“), byť by byla k popukání. Se svobodou slova to nemá nic společného, je to jen snaha o legalizaci svévolného jednání těch, kteří se cítí povoláni k tomu, aby často smyšlenými „kauzami“ a „aférami“ ovlivňovali politickou kulturu v zemi, která je již tak dost v politováníhodném stavu. „Veřejná kritika vyvolala snahu o zmírnění zákona“, píše P. Uhl. Kritika? Pamatujete si na publikování hrůzostrašných předpovědí o tom, že budou vycházet „vybílené“ stránky novin, že novináři nebudou moci o ničem psát? Samé lži, nic z toho se neuskutečnilo, jako se nic takového neděje v ostatních zemích Evropy, kde zveřejňování těchto záležitostí by nikoho ani nenapadlo.

Lstivý poslanec Benda se však, podle P. Uhla, pokusil za pomoci poslance J. Tejce navrhnout „výraznější převážení veřejného zájmu nad ochranou soukromí“, než navrhovala vláda v novele trestně právního předpisu, ale tento úmysl zmařil, podle Uhla, náměstek ministra spravedlnosti Korbel, který „je přesvědčil, že neurčitost má svůj půvab“. Novelu pak Sněmovna schválila. Dva poslanci ČSSD byli proti , „…ale ani oni neřekli veřejně proč..“ P. Uhl se asi domnívá, že po každém hlasování poslanci veřejně odůvodní své hlasování….

A tak ovšem (opět!) zbývá jen Ústavní soud. Ani zde to však nebude jednoduché, protože soudkyně - zpravodajka I. Janů návrh 34 senátorů na zrušení této části zákona „…už dva roky plénu ÚS nepředkládá. Poukazuje na novelu, jež se chystá.“ V tomto zavrženíhodném počínání není ovšem sama: „Inspirovala se u soudce ÚS S. Balíka, jenž více než tři roky brání projednání poslaneckého návrhu na zrušení části trestního řádu…“ odhaluje P. Uhl. A co víc: „Po novele trestního řádu už ÚS porušení práva nerozebral, Balíkovy průtahy také ne.“ Prostě jedno spiknutí proti jedině pravému právu vedle druhého! A výhled neveselý: „Korbelova lest neodstraňuje, na rozdíl od té změny trestního řádu, protiústavní potlačení svobody slova popsané v návrhu 34 senátorů.“ Může být. Ale že by ústavní právo na svobodu slova bylo ohroženo tím, že bude zabráněno v publikování ukradených (od úplatného policisty koupených) částí trestního spisu ve věci, kdy ani nebyla dosud podána obžaloba, ze spisu, který dosud ani nebyl předložen soudu? To si rozhodně nemyslím!