Mluvčí Hnutí Duha Jan Piňos se v článku "Za uprchlíky poděkujme“ (LN 27. 7. 2015) rozepsal o našem vztahu k „uprchlické krizi“ a neshledal na nás (tedy většině občanů ČR) nit suchou.

Jeho líčení společnosti, která „ je schopna na středomořské pláži oddělit plotem a policií bohaté rekreanty a chudé běžence“ opravdu o naší společnosti nic pěkného nevypovídá. Resp. nevypovídalo by, kdyby to tak bylo…
Kdyby svět byl takový, jak jej líčí a předvídá J. Piňos, asi by člověk s ním souhlasil, ale není tomu tak. Tvrdí o uprchlících totiž, že " Stačí jedna velká neúroda, změna klimatu a budou jich na cestě miliony „. Může být, ale ono to zatím tak není. Žádná neobvyklá neúroda, žádná neobvyklá změna klimatu. Přesto za uprchlíky (a pohled J. Piňose) poděkujme: jeho názor nám ukázal, jak pohled na současnou uprchlickou krizi deformuje absence jednoduchého poznatku, že lidé jsou si sice rovni, ale nejsou stejní. Na stejném kusu Země, který měli a mají k dispozici jejich předchůdci a dnešní sousedé, a na rozdíl od nich dokázali např. Izraelci nebo jihoafričtí Burové (Afrikánci) tam, kde byla poušť nebo džungle vybudovat zahradu. Možná výzvy k řešení problémů " v domovských zemích běženců" není tak úplně mimo realitu, jak se J. Piňos ve své článku a další v jiných vystoupení domnívají.
Ale nejvíc mne autor pobavil tím, jak se zařadil mezi ty mnohé české publicisty a intelektuály, kteří přičinlivě papouškují myšlenku o tom, že dnešní uprchlická krize připomíná pád Říše římské, neboli, jak píše Piňos: "analogie s pádem říše římské je na místě". Má to kupodivu jeden logicky téměř komický důsledek. Římskou říši přece nevyvrátili "statisíce zbědovaných lidí prchajících před válkami s bídou“ (J. Piňos), ale statisíce válkychtivých dobyvatelů, kteří chtěli nová území a vše římské nahradit svými bohy a svými představami o životě. Takhle to J. Piňos a další mysleli?