Výzev k tomu, aby – jak čteme ve výzvě „Vědci proti strachu a lhostejnosti“ - nebyla v zemi „rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost„ jistě není nikdy dost.

Můžeme se jistě pozastavit nad tím, zda opravdu u nás je „všeobecně“ tolerována nesnášenlivost, ale v tom hlavní problém výzvy není. Ten spočívá spíše v obavě, zda nejde o ono příslovečné vlamování se do otevřených dveří. Přece nejen vědci, ale jistě i podstatná část veřejnosti je znepokojena situací, kterou lze nazvat „uprchlickou krizí“ a nelíbí se jí extremistické nálady, rozdýchávání nesnášenlivost a vše co je s celou záležitostí spojeno. Jsem přesvědčen, že v tom hlavní problém vznikajícího nedorozumění nespočívá.
Media jsou vyzývána, aby nešířila „vykonstruované senzace a paniku“. To by jistě media dělat neměla, ale já slyším, spíše výzvy k tomu, aby media už přestala zveřejňovat ne vykonstruovaná, ale skutečná, děsivá fakta s tím, že násilí a krve je již přemíra. Opravdu si media musí vykonstruovávat a vymýšlet? Veřejnost je vědci vyzývána, aby nevěřila každé senzaci s tím, že „čím více je zpráva šokující či děsivá, tím dále bývá často od pravdy“. Opravdu lze tento národ přesvědčovat o tom, že šokující a děsivé zprávy, kterých jsme za svůj život již vyslechli více, než bychom si přáli, jsou „dále od pravdy“? To opravdu někdo myslí vážně?
Veřejnosti je adresována prosba, aby své názory konfrontovala „s fakty, s vlastním svědomím a obyčejným selským rozumem“. Ale jak si ti, kteří nedávno byli označováni za protispolečenské blázny, ne-li za přítele starých, komunistických pořádků, když poukazovali na to, že není správné, aby majitelé nechávali neosazeny tisíce bytů a současně na ulicích byly tisíce bezdomovců, mají srovnat se svědomím a selským rozumem, dozvídají – li se, že významný německý politik („Azylanti versus vlastnická práva“, LN 19.8.2015) vyzývá k „omezení základního práva na vlastnictví“ s tím, že neosazené byty by stát mohl obsadit uprchlíky? Dříve to možné nebylo a nyní ano? Jak si má veřejnost srovnat se selským rozumem, slyší-li o záměru integrovat u nás tisíce jazykově i kulturně zcela vzdálených uprchlíků, když se každoročně setkává s domácími i zahraničními výtkami, že integrace romské – tisíc let s námi zde žijící - menšiny se nám pořád nějak nedaří? Dosud to nešlo, nyní to již půjde? Výzva vědců, aby azylanti byli „přijímáni a integrováni se základem „individuálního a spravedlivého procesu„ příliš připomíná „knížecí radu“. Možná by některý z podepisujících přírodovědců uměl nám, právníkům poradit, jak to v praxi udělat…
Není tedy problém spíše v tom, že ne všichni tak docela přesně vědí, co si lidé ve skutečnosti opravdu myslí? Že špinavá, často nahnědlá pěna událostí a obavy a tíseň, kterou lidí z toho všeho pociťují, není totéž? Někdy jako bychom to opravdu nevěděli….
(publikováno v LN 21.8.2015)