Andreas Breivik, člověk, který několika desítkám lidí upřel jejich základní lidské právo na život, se od těch, které nechal naživu, domáhá respektování svých lidských práv.

A o tom, co si o lidských právech myslí obyčejní lidé, říká v rozhovoru otištěném v Právu dne 9. 1. 2016 historik Vlastimil Vondruška toto: „Pokud se podíváte na oblast lidských práv, jsou natolik nesrozumitelná, že se spousta lidí oprávněně ptá, proč chrání jen menšiny.“ Co se to stalo s lidskými právy?
Nic menšího než to, že katalog lidských práv byl přeměněn v nesrozumitelné mausoleum množství nejrůznějších představ některých lidí o zvláštním způsobu jejich života, mylně pokládaných za všeobecné a universální lidské právo. Ale pro lidská práva platí stejné principy přijatelnosti práva, jako pro jiná práva a právní normy: lidé jim musí rozumět a musí být schopni je akceptovat. Při současném stavu světa se však stále naléhavěji ukazuje, že lidé nepřijmou práva bez povinnosti a odpovědnosti. Stálé zdůrazňování práv těch, kteří nejsou ochotni k sebemenší odpovědnosti ke společnosti, ve které žijí, bez přijetí povinností plynoucích ze společného života v obci, ve společenství, ve státě a národě, činí deklarování lidských práv nesrozumitelným a tedy obtížně akceptovatelným. Takováto “breivikace“ lidských práv – tedy dovolávání se lidských práv těmi, kteří k jejich realizaci ve společnosti svým životem nikterak nenapomáhají a nepřispívají – vede jen ke zhoršování podmínek života v současném světě.
Původní koncepce lidských práv nechrání menšiny nejen proto, že lidská práva jsou práva jednotlivce - člověka (a občana!), nikoliv práva skupin, ale také proto, že zvláštní právo pro menšiny se dostává do rozporu (stále příkřejšího) s právem na rovnost lidí, které naopak je základem jakéhokoliv moderního pojetí lidských práv.
Jistě: existují práva, o nichž mnozí soudí, že nejsou jen lidskými. V Deklaraci nezávislosti USA z r. 1776 se praví: Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí. Tato práva jsou dána všem lidským bytostem. Ale nezaměňujme lidská práva s lidskou důstojností. Především lidská důstojnost je základem práva moderního evropského státu! Na zachování lidské důstojnosti má právo kdokoliv za všech okolností – bez ohledu na cokoliv - tedy i A. Breivik a i „silvestrovští osahávači“. Ale mávat praporem jejich lidských práv doporučuji v dnešním světě jen velmi opatrně. Abychom v nepříliš vzdálené budoucnu vůbec věděli, o čem to tenkrát byla vlastně řeč…

Vyšlo v Právu 11.1 2016