Proč by „ani ne polovinu“ tržních nájmů měli platit nájemci až v bytech nově postavených a ne už v bytech stávajících ?



K hlasům, které nyní stále častěji upozorňují na dávno známou skutečnost, totiž to, že bydlení se stává, v důsledku vysokých cen nájmů stále méně dostupné, se připojil i místopředseda KDSU-ČSL Jan Bartošek („Střecha nad hlavou začíná být luxusem“ Právo 11.1). Lze jistě uvítat, že konečně „prohlédli“ i ti, kteří v minulých letech „přísahali“ na tržní síly, které i v bydlení vyřeší vše. Na rozdíl v názorech na překotnou deregulaci nájmů mezi pražskou organizací KDU-ČSL (jejichž členové pociťovali problém „na vlastní kůži“) a jejím celostátním vedením si dobře pamatuji….
Nicméně vidět problém a znát cestu k jeho odstranění jsou dvě různé věci. Jan Bartošek vidí cestu k dostupnějšímu bydlení v tom, že „je v silách měst a obcí s podporou levných státních peněz postavit či rekonstruovat objekty, ve kterých dosáhnou ceny pronájmů ani ne poloviny…“ částek, které nyní za bydlená musí lidé (i v obecních bytech) zaplatit. Autor uvádí, že nájemné se u padesáti metrového bytu v Brně a v Praze pohybuje “mezi 13.OOO až 16 000 tisíci měsíčně“ což se ovšem týká i obecních bytů. Odhlédneme-li od termínu „levné státní peníze“ ze kterého musí mír „radost“ asi každý ministr financí, nabízí se jistě otázka proč by vlastně obce měli čekat na „ postavení či rekonstrukci“ a proč ve svých – tedy obecních bytech – již dne nepožadují „ani ne polovinu“ ceny nájmů, které zde lidé musí nyní platit ? Proč by „ani ne polovinu“ tržních nájmů měli platit nájemci až v bytech nově postavených a ne už v bytech stávajících ?
Odpověď je jednoduchá: protože i na bydlení platí v nás (jako v celé EU) pravidla tržního hospodářství, podle kterého ani stát ani obec nemohou poskytovat veřejnou podporu nájemcům svých bytů . A veřejnou podporou se rozumí každá podpora poskytnutá v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, která narušuje nebo může narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňuje určité skupiny podnikatelů A neozvali by se soukromí majitelé nájemních domů, že je jejich „podnikání“ touto veřejnou podporou narušeno ? A představitelé obcí, kteří by požadovali od nájemců obecních bytů jiné než „tržní“ nájemné by se velmi rychle ocitli „v hledáčku“ policie a státních zástupů neboť by nepostupovali v souladu s jejich představami i o tom, jak má být obecní majetek spravován. Neslyšíme snad o trestním postihu zastupitelů, kteří prodali nebo pronajali nemovitost za jinou než tržní cenu ? A to bude týkat o nově postavených bytů.
Obce jistě mohou v odůvodněných případech poskytnou pomoc ze sociálních důvodů, ale to tento obecný problém neřeší. Ostatně i J. Bartošek píše i o tom že je „nepředstavitelné, aby při průmětném důchodu 11 500 korun…“ lidé platili tržní nájem. A lze 80% důchodců označit za sociálně potřebné?
Je to všechno mnohem složitější a k vyřešení problému se budeme muset – chceme-li jej opravdu řešit – s některými představami rozloučit. Trh se může týkat jen úzkého segmentu luxusnějšího bydlení, ale nevyřeší – a nikde v Evropě nevyřešil – obecnou potřebu bydlení. Způsob řešení je znám, ale k politické vůli se musíme (v celé EU) teprve „dopracovat“. Snad už se blýská na lepší časy….
Právo 15.1