Rozhodně se nadá říct, že by Ústavní soud (ÚS) svými nálezy nudil.

Rozhodně se nadá říct, že by Ústavní soud (ÚS) svými nálezy nudil. Právě naopak. Svým nálezem ze dne 30.4. 2019 kterým vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele GOLDEN GASTRO SERVICE, s. r. o. a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu, neboť jím byla porušena svoboda projevu stěžovatele zaručená v čl. 17 odst. 1, 2 ve spojení s právem podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dokázal na sociálních sítích vyvolat pozornost, kterou rozhodování soudů obvykle nevyvolávají.

Česká obchodní inspekce (ČOI) totiž při kontrole dne 17. 4. 2014 zjistila, že stěžovatel na vstupních dveřích a na internetových stránkách Hotelu Brioni vyvěsil v češtině a angličtině následující informaci: „S platností od 24. 3. 2014 neubytováváme občany Ruské federace. Důvodem je anexe Krymu. Služby našeho hotelu mohou využít pouze ti občané RF, kteří se podepíší pod prohlášení, ve kterém vyjádří svůj nesouhlas s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Váš hotel Brioni Boutique“. Pokud se Rusové chtěli v tomto hotelu ubytovat, museli by podepsat toto prohlášení: „Prohlašuji tímto, že nesouhlasím jako občan Ruské federace s okupací Krymu, který odporuje všem normám, které by měly platit v 21. století. Jméno a příjmení, adresa a podpis.“ ČOI považovala takové jednání za diskriminující, uložila majiteli hotelu pokutu, kterou pak svým, nyní zrušeným rozsudkem, potvrdil i Nejvyšší správní soud.

V relativně stručném rozhodnutí vyšel ÚS z názoru, že „lidský život je založen na preferencích, vkusu a vzájemném rozlišování“ a že podnikání je „prostorem pro seberealizaci“ a „podnikatel totiž nemusí být politicky neutrální a při výkonu podnikatelské činnosti by nemělo být vyloučeno projevovat svoje politické názory, pokud tak samozřejmě bude činěno korektním způsobem“. Nelze než souhlasit, jen se nabízí otázka, proč by měl mít takovou svobodu zaručenu pouze podnikatel, proč by měla být zaručena pouze pro politické názory a proč jen v mezinárodních vztazích? Obávám se totiž, že kdyby pronajímatel žádal na romském zájemci o nájem, aby podepsal prohlášení o tom, že jako Rom nesouhlasí s tím, že jiní Romové vyhazují odpadky z oken v Předlicích a vytvářejí vyloučené lokality v Litvínově, asi by tentýž senát ÚS takovou ústavní liberálnost neprojevil.

V odůvodnění tohoto nálezu se však senát ÚS dostal dále, než asi sám chtěl. Tvrdí zde totiž, že „v případě, kdy např. projeví zájem využít služby hotelu politická strana, kterou provozovatel považuje za extrémistickou a nepřeje si, aby jeho hotel byl na dlouhou dobu s touto stranou spojován (z historie je známo, že mnoho politických stran, včetně extremistických, vznikala v restauracích, s nimiž byla poté spojována – viz mnichovský Hofbräuhaus anebo pražská hospoda U Kaštanu)“ nelze ho prý do „do těchto akcí nutit“. Zatím co bavorská pivnice „Hofbrauhaus“ je spojována se vznikem nacistické strany, neboť zde přednášel své projevy A. Hitler, v restauraci „U Kaštanu byla v r. 1879 založena Česká strana sociálně demokratická. Postavit tyto dvě události vedle sebe a spojit je představou o extrémismu, se senát ÚS dopustil nejen zcela nepřípustného ahistorického faulu, ale zřetelně tak podlehl „nenávistným stereotypům“, které jinak, v jiných souvislostech, odsuzuje.

Zajímavý je rovněž názor ÚS na skutečnost že podnikatel může omezit své podnikání na určitý okruh občanů. V nálezu se tvrdí „ Důvody, pro které si ubytovatel sám omezí potenciální klientelu, přitom mohou být různé a mohou se pohybovat na škále počínaje racionalitou a konče podivínstvím… V těchto případech je logické, že podnikatel cílí na určitý „segment trhu“ a všichni jeho zákazníci musí počítat s tím, že návštěvou jeho zařízení se dostanou do určitého specifického prostředí.“ Bylo by možné souhlasit, pokud by naopak Nejvyšší správní soud nedávno judikoval, že: „Za ospravedlnitelný důvod pro zákaz vstupu dětí do restaurace ovšem nelze považovat provozovatelem toliko v obecné rovině deklarované zaměření na určitý druh klientely.“ Chápu snad jemné předivo právní argumentace, ale jen si kladu otázku jak se v tom má právem se nezabývající občan vyznat?

A to ostatně platí i o celém nálezu ÚS, který je zde komentován. Na straně jedné jakoby otevíral možnost občanů řídit se vlastními preferencemi a zkušenostmi, což je při současném zákonném i judikátním „diskriminačním“ zmatku jen žádoucí, ale na straně druhé činí rozhodování občanů v těchto věcech závislé na sotva obecně pochopitelných okolnostech a spíše tak přispívá k nesrozumitelnosti práva, než aby přispíval k opaku.

Právo 4.5.