Je to výsměch nejen právu, ale nám všem. A neschopnost veřejné moci zjednat nápravu je deprimující.


Na jediném centrálním pražském obvodě šest podnikatelů staví nebo přestavuje velké domy s mnoha byty nejen bez stavebního povolení, ale i způsobem, který svědčí o pohrdání nejen zákony a předpisy, ale i pohrdáním čímkoliv jiným mimo vlastního prospěchu. A veřejná moc – v tomto případě stavební úřad, nemá k dispozici žádný efektivní prostředek jak přimět toho, kdo platné právo porušuje, aby tak přestal činit. Zástupce stavebního úřadu stavebník na stavbu za pomoci najaté „bezpečnostní agentury“ prostě nepustí. V jednom případě tvrdí, že v jeho domě jde jen o udržovací práce, které žádné stavební povolení nepotřebují přesto, že nové byty, postavené bez povolení, tedy bez platné kolaudace a tedy bez možnosti legálního užívání, veřejně nabízí k prodeji, anebo dokonce jsou již prodané. A řada jiných pokračuje ve stavebních pracích přesto, že stavební úřady vyslovili zákaz. Je to výsměch nejen právu, ale nám všem. A neschopnost veřejné moci zjednat nápravu je deprimující.

Stavební právo patří k nejsložitějším oblastem našeho práva. Upravuje nejen samotné stavební řízení o kvalitách stavby, ale i územní řízení o souvislostech stavby a širšího územního celku, řízení o změnách již postavených staveb a zejména ustanovení o možnosti dodatečného povolení stavby, pokud stavebník nejen začal, ale v mnoha případech i dokončil stavbu bez jakéhokoliv kontaktu se stavebním úřadem. A jako celé naše právo, i právo stavební trpí častými rekodifikacemi, když u tohoto druhu práva platí, že všechny poslední legislativní změny byly jen k horšímu.

V celé oblasti veřejné správy a tedy i zde platí, že nedokážeme efektivně odlišit co je skutečným veřejným zájmem zasluhujícím si zákonnou ochranu a co je jen administrativní bezdůvodné obtěžování občana. V poslední době policejní dron a policejní hlídka pátrající po osobách spících pod stanem na Brdech je toho dokonalým příkladem…

V oblasti stavebního práva to byl po celá polistopadová léta spor o to, zda nájemce užívá byt v souladu s kolaudačním stavem (často jsem psal o nájemci, který dostal výpověď, protože spal v kuchyni, a tedy kolaudační určení porušil) a spor o to zda lze v bytě podnikat a neporušit tak ustanovení, že stavbu, tedy byt lze užívat jen k účelu, k němuž byla kolaudována, tedy k bydlení. A naopak: zda lze stavbu určenou k jiným, nebytovým účelům, užívat k bydlení. Spor do jisté míry vyřešil nový občanský zákoník, který výslovně stanovil, že v bytě lze i podnikat a že v prostorách jinak kolaudovaných lze uzavřít nájemní smlouvu a bydlet v nich. Tak se ovšem občanský zákoník jako soukromoprávní předpis dostal do rozporu s veřejnoprávním předpisem, kterým je stavební zákon).

Ale těmto sporům zdaleka není konec. Stále řešíme spory o změnách v užívání staveb – tedy např. zda v prostoru původně kolaudovaném jako kadeřnictví mohu začít prodávat ovoce a to i bez stavebního řízení. Zda v prostoru kolaudovaném jako atelier mohu trvale bydlet a přihlásit se zde k trvalému pobytu. Stále pokračují snahy stavebních úřadů, opřené ovšem často o znění již zastaralého zákona, zasahovat do práv vlastníka užívat stavbu podle svého, i když to s veřejným zájmem není nikterak v rozporu.

Soudy se občas snaží: lze poukázat na rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2014, který ve věci 1 AS 128/2014 vyslovil: Ze zákona naopak nelze vyvodit, že by stavební úřad byl oprávněn řešit také soukromoprávní dopady změny v užívání stavby, tedy například zásah změny v užívání stavby do vlastnických práv jiných osob.

Ale stále platí: řešíme nepodstatné a podstatné nám uniká. Neschopnost prosadit skutečný veřejný zájem je zde zjevná. Pokud totiž bude platit, že stavby postavené bez stavebního povolení bude možné dodatečně povolit, bude stále docházet k výsměchu platnému právnímu řádu a nepovolené stavby budou dodatečně povolovány. Odstranit dokončenou stavbu se dnes v zásadě nikdo „neodváží“ z důvodů o kterých si v mnoha případech mohou povídat vrabci na střeše, ale nikdo jiný…Takže pokud podnikatelé uvedení v prvním odstavci tohoto článku a jejich bezpečnostní agentury vydrží, bude vše patrně nakonec následně dodatečně kolaudováno ku spokojenosti všeho, mimo povědomí o tom, že jsme v právním státě.

Nebo ne? Zrušíme možnost dodatečného povolení stavby, ale již od zítřka policie zjedná přístup pracovníkům stavebního úřadu všude tam, kde hrozí porušování zákona? A tomu kdo by jim bránil, bude odebrána licence k podnikání v bezpečnostních službách? A bez ohledu na cokoliv bude nařízeno a realizováno odstranění staveb příčících se veřejnému zájmu? Že na to nejsou peníze? Nesmysl: celou stavbu lze vyvlastnit na úhradu dluhu, který odstraněním nepovolené stavby vznikl. Stálo by to za to!

Právo 5.9