Samozřejmě, že tu „stát není od toho, aby lidem říkal, jak se mají jmenovat

Samozřejmě, že tu „stát není od toho, aby lidem říkal, jak se mají jmenovat“ píše v článku „Za svobodu vlastního jména „ Petr Zítek (LN 11:9). Stát je tu od toho, aby zajistil bezproblémové fungování věcí veřejných, k čemuž bezpochyby patří i přehledná a srozumitelná komunikace mezi občany i úřady. Jak může být původně dobrá myšlenka využita k nesmyslům ukazuje např. mnohde v praxi např. zákon o svobodném přístupu k informacím. Autor vytýká státu, že „znemožňuje, aby někdo měl více než dvě křestní jména“. Ale pokud by si někdo zvolil třeba deset křestních jmen (proč ne?), mohly by se z různých dokumentů stát stěží použitelné kuriozity. A autorův požadavek aby „ rodiče měli mít právo dávat svým dětem jakákoliv jména, existující i nově vymyšlená, včetně zdrobnělin…“? Pamatuji doby, kdy rodiče dávali svým, dětem křestní jméno „Pětiletka“ a vybavili je tak do života (naštěstí odstranitelnou) zátěží stejnou, jako by tomu bylo v případě, kdy by dnes rodiče dali svému dítěti jméno „Jarní bouře“, nebo „ Julínečka“. Svoboda není svévole a svoboda bez rozumu přináší jen zmatek….
LN 13.9