Nebo jsme snad v uplynulém roce nedosáhli ničeho na co můžeme být všichni hrdí, jak s reakce opozice na projevy ústavních činitelů vyplývá? Nemyslím si to.



Závěr roku nám možná přinesl jedno poučení: reakce na projevy ústavních činitelů vypovídají o stavu společnosti možná více, než projevy samotné. Obávám se, že jsme se opět setkali jen s bídou komentátorské žurnalistiky u nás. Chybí nám, podle mého názoru „peroutkovský“ tip novináře, který by nepředpojatě dokázal hodnotit kroky vlády i opozice. Myslím, že by to více odpovídalo názorům občanů, kteří spíše vidí to „dobré“ i to „špatné“ na politice a policích a jen ve své menšině se přiklánějí k jednostranným úsudkům. Ale ti komentátoři, kteří v uplynulém období kritizovali počínání vlády, či ji jen „okopávali kotníky,“ se takto vyjadřovali i k vánočním a novoročním projevům. A u veřejnoprávně oblíbených politologů tomu nebylo jinak. A opačně.
Tomuto nedostatku reálné objektivity a občany očekávaného spravedlivého hodnocení vlády jejích představitelů odpovídala i černobílá reakce politických stran. Tak např. výrok o „růžových brýlích“, které by měl předseda vlády odložit, navozovala patrně představu autora o tom, že novoroční projev předsedy vlády měl být výčtem negativní jevů a problémů se kterými se setkáváme. Jakási Churchillova slova o „potu a slzách“, které nás čekají, by však sotva bylo množné reálně dnes od jakéhokoliv předsedy vlády očekávat…. Naopak výrok předsedy vlády o tom, že „ se již nikdy nebude opakovat děsivá situace, kdy vláda právě v době ekonomického ochlazení zaškrtila veřejné rozpočty a vzala lidem peníze…“ jak se to prý stalo za vlády ODS, poskytla této politické straně mimořádnou příležitost – v době očekávaného ekonomického ochlazení – ukázat změnu své politiky a vlastní představu o řešení možných nadcházejících potíží. Dočkali jsme se však jen obecného sdělení, že projev předsedy vlády obsahoval nepravdivá a nepřesná tvrzení…Možná, že podobný novoroční projev představitele opozice (chápu: těžko najít…) by inflaci takových projevů příliš nezvýšil, ale poskytl by reálnější představu o stavu politiky i nás.
Za pozornost jistě stojí zmínka jednoho z politických komentátorů, mezi které asi lze bývalého křesťanského myslitele T. Halíka dnes již zařadit, totiž sdělení , že dnešní politické snažení opozice se podobá snaze a konání opozičních politických stran před Únorem 1948. Je to do jisté míry pravda. Tehdejší politické strany měly dobré programy vycházející z jejich tradic a jejich představ o světě a o potřebách lidí. Problém však spočíval v tom, že nejen ten svět, ale zejména představy lidí o svém štěstí byly – lhostejno zda oprávněn či nikoliv – již někde jinde. Podobně jako je tomu i dnes…
Osobně jsem považoval za překvapující optimismus, s jakým bylo, jak v projevu presidenta tak předsedy vlády, očekáváno přijetí nového stavebního zákona. Zákona, jehož předkládaný návrh odmítla téměř bez výjimky celá odborná veřejnost, ale i obce a mnoho dalších institucí. Jistou naději vzbudila slova předsedy vlády o tom, že zde musí dojít ke sjednocení názorů vlády i opozice, nicméně reakce na pozitivní očekávání tohoto asi nejdůležitějšího zákona v nadcházejícím legislativním roce, chyběla jak od ČSSD, tak současné i nadcházející (Trikolora) opozice. Naštěstí v OVM, pořadu ČT 24 ze dne 7.12 , byla naléhavost nápravy této právní „samoobsluhy“ připomenuta velmi důrazně…
Větší pozornost by měla být, podle mého názoru, věnována výroku předsedy Senátu Kubery o zániku jedno z klíčových lidských práv, totiž svobody slov. Toto mimořádně závažné sdělení bylo většinou vzato jen jako jakýsi bonmot, kterému není třeba věnovat pozornost, ačkoliv podobné, žel mnoha občany sdílené varovné sdělení významného ústavního činitele, bychom asi sotva našli v novoročních projevech jiných evropských státníků. Kde jsou reálné představy nejen opozice, ale i vládních stran o nápravě toho občany vnímaného stavu?
Ale nemělo by snad platit, že za v demokratickém parlamentarismu odpovídá za obraz státu nejen vláda, ale i opozice? Neměly by nesporné úspěchy být považovány za společné dílo celého politického uspořádání? Bylo snad málo zákonů a rozhodnutí, přijatých velkou většinou, bez ohledu na politickou příslušnost? Nebo jsme snad v uplynulém roce nedosáhli ničeho na co můžeme být všichni hrdí, jak z reakce opozice na projevy ústavních činitelů vyplývá? Nemyslím si to.