Ale uvědoměním si legislativní krize, které chybí definice řádného občana, v jehož prospěch a na ochranu jehož práv právní stát funguje. K tomu máme i ve volební kampani zatím daleko….


Poslanecká sněmovna před několika dny chválila novelu zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi, která umožní, aby z příspěvku na živobytí bydlení bylo možné provádět srážky na úhradu pravomocně uložených pokut za některé přestupky proti veřejnému pořádku, majetku, občanskému soužití a nepřihlášení dítěte k zápisu k povinné školní docházce nebo zanedbání péče o takovou docházku. O této novele zákona bude nyní rozhodovat Senát. Slyšeli jsme při projednávání zákona obavu z toho, že se neúnosně sníží příjmy těch nejchudších, kterým pak nezbude nic jiného, než si nezbytné prostředky k životu opatřit jinak, i námitku zda nejde o porušení Listiny práv a svobod. Ale i pochvalná slova o tom, že konečně bude možné zakročit proti těm, kteří uvedené přestupky beztrestně páchají. Onu příslovečnou korunu celé diskusi, podle mého názoru, nasadil poslanec Dolínek, který namítl, že přece „ve Sněmovně nemůžeme přijímat protiromské zákony“. Obávám se, že tomuto argumentu se při úvahách nad těmito ustanoveními vyhnout nemůžeme…
Nesouhlasil jsem z této novelou, ale možná z širších důvodů než je obecně uváděno. Chápu racionalitu těchto ustanovení : něž někomu dávat peníze a pak z něj marně vymáhat jako pokuty za jeho přestupky je jednoduší mu ty peníze rovnou nedat. Jen si nejsem zcela jist, zda tato sociologická „kontrola korunou“ bude fungovat k veřejnému prospěchu.
Právně je celá záležitost v celku přehledná. Listina základních práv svobod ve svém čl. 30 odst. 2 stanoví: „Každý, kdo je v hmotné nouzi má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek“. Ustanovení neříká „každý kdo nepáchá přestupky“, nebo „každý kdo se řádně chová a posílá děti do školy“, ale stanoví, že každý. Zda po té, co pachateli několika přestupků zbude, po provedení srážek dostatek takových prostředků, tedy zda nedojde k porušení ústavního pořádku, musí rozhodnout pouze Ústavní soud, pokud se bude věcí zabývat.
Věc má ovšem i další stránku. Z diskuse, která ji provázela zdá se být totiž zřejmé, že s lidmi, kteří trvale a dlouhodobě porušují platné právní předpisy si prostě nevíme rady a naše současné právo na řešení těchto problémů prostě nepostačuje! A zdaleka nejde jen o hmotnou nouzi, přestupky nebo vyloučené lokality, kde to je ale zcela zřetelné.
Co vlastně touto novelou zákona o hmotné nouzi sledujeme? Chceme řešit nějaký „romský problém“ o kterém se zmiňuje poslanec Dolínek, situaci ve vyloučených lokalitách, nebo jen více trestat za přestupky? Obávám se však, že novela, pokud nabude účinnosti, se zařadí mezi ty dosud zcela marné snahy bránit práva a klidný život většiny občanů v naších obcích a městech. Zákaz pobytu na území obce, zákaz sezení na lavičkách, vytváření bezdoplatkových zón, vše ničemu…
Jestliže jsme totiž selektivním důrazem na ochranu některých práv a vyžadování povinností jen od některých občanů vytvořili stav, kdy je v některých lokalitách dlouhodobě a trvale porušován veřejný pořádek a kde část občanů žije způsobem, který většinová společnost považuje za přestupkové jednání, pak zjevně dosavadní úroveň legislativního řešení selhává. A k řešení nepřispěje úprava jednotlivostí. Tu zákona o hmotné nouzi, úprava stavebních přepisů nebo přestupkového zákona. Ani nálepkováním některých snah „nahnědlým populismem“, nebo úvahami o diskriminaci a xenofobií. Ale uvědoměním si legislativní krize, které chybí definice řádného občana, v jehož prospěch a na ochranu jehož práv právní stát funguje. K tomu máme i ve volební kampani zatím daleko….
Právo 20.7