Přidejme k pocitu jednoty a očekávání lepších příštích věcí i vědomí občanských hodnot včetně vzájemné tolerance. Bez toho může být to dobré brzy zapomenuto….


Volby a občanská společnost
S úlevou sleduji, že výsledek voleb přispěl k jisté jednotě, k obecnému uklidnění a snad i k vytvoření představy o snadnějším budoucím společném usilování. Díky za to. Měli bychom si však být vědomi, že do budoucnosti to však rozhodně postačovat nebude. Obavám se totiž, že v kampani k zásadnějšímu pochopení rozdílu mezi vznikem většiny, mezi podporou většinového politického názoru a tím, co považujeme za občanskou společnost příliš nedošlo. Jistě. Nebylo to jejím cílem. Ale politická jednota dosažená volbami je sice nezbytným předpokladem pro reformy a další kroky v uspořádání státu ale není, resp. nemusí být trvalou skutečností. Naproti tomu bez vědomí existence občanské společnosti, které je založeno nikoliv na většinovém souhlasu, ale na respektu i k tomu, na čem obecná jednota nepanuje, se společnost – má-li býti demokratickou, trvale neobejde.
Rozdíly se ve volební kampani zřetelně projevily: nemálo lidí nechtělo slyšet jiný názor než svůj vlastní. Nebránili se třeba hrozbám nebo násilí kdy by takový odpor byl pochopitelný, ale bránili tomu, aby odlišné názory mohly být na náměstích vůbec vysloveny. To pro budoucí politiku vůbec není dobré. Jestliže i papež a mnozí světoví státníci si přejí mír na Ukrajině, pak je zřejmé, že odhodlání pomáhat Ukrajině a volat po míru nejsou v rozporu a stavět je proti sobě jen traumatizuje společnosti. Názor, že by Ukrajina dosáhla proti ruské agresi svých spravedlivých cílů spíše pod masivním tlakem mezinárodního společenství v relativním míru, než jakkoliv byť spravedlivou válkou, může být nesprávný a ba i naivní, ale komu prospělo nazývat v kampani jedny válečnými štváči a druhé ruskými šváby?
Lze jistě jen uvítat, že volání po klidu a pořádku se setkalo s oceněním většiny voličů. Ale nechť není zapomínáno, že o obsahu pojmů jako je „klid“, „pořádek“ nebo „spravedlnost“ mají různí lidé různé představy . Volba proti nemusí být ještě volbou pro. A, přes optimistická prohlášení vlády v nedávných dnech a konec konců i přes některé příznivé ekonomické údaje, je odpověď na otázku, co to je to „pro“ je ještě před námi. Významné rozpory v celé řadě otázek, které zde byly před volbami přece nezmizely.
Je jistě pozitivním důsledkem voleb, že společnost již nebude zatěžována primitivním antikomunismem ( „S„komunisty se nemluví“), které ostatně nikdy neodpovídalo obecným náladám. Na naší tragickou minulost bychom jistě neměli zapomínat, ale žijeme tady a teď. Stejně tak povzdech že jsme měli volbu „mezi komunistou byznysmenem“ by pro rozumné občany již neměly mít žádný význam.
Dalším, jistě nechtěným důsledkem volební kampaně je, podle mého názoru téměř ztráta důvěry v nezbytnost existence veřejnoprávních medií. Způsob jejich přímého zapojení do volební kampaně byl v naprostém rozporu s tím, co jsme od veřejnoprávních medií kdykoliv v minulosti očekávali. Náprava bude těžká…Kdo by v budoucnu takové „veřejnoprávnosti“ věřil? S tím ovšem souvisí i to, že obecnějšímu porozumění a vzájemnému respektu nám nepřispívá již před volbami nešťastně zahájená debata o „dezinformacích“. Jistě. Svoboda slova není absolutní hodnotou, ale předkládaná představa o tom, že „v zájmu jedněch je třeba omezit svobodu jiných“ nenašla obecné pochopení. Vzbuzená vzájemná podezření, ať již oprávněná či nikoliv, se těžko napravují i když pro budoucnost to bude nezbytné.
Poučme se z volební kampaně, kterou jsme prošli. Přidejme k pocitu jednoty a očekávání lepších příštích věcí i vědomí občanských hodnot včetně vzájemné tolerance. Bez toho může být to dobré brzy zapomenuto….

Právo 7.2