Pražská organizace – „měkký podbřišek“ ČSSD?
I v Praze žije mnoho obyčejných lidí, pro které je ČSSD nadějí. Obávám se, že není zdaleka jisté, jak s touto nadějí naložíme a zda pražská organizace ČSSD bude nadále jen měkkým podbřiškem strany, nebo něčím jiným….
Název jsem si vypůjčil od W. Churchilla, který takto nazýval jižní Evropu, ve snaze přimět Spojence, aby raději než ve Francii otevřeli druhou frontu na slabším místě německé obrany. Stejně tak jako slabší místo ČSSD se může jevit její pražská organizace která, podobně jako v předchozích volbách, může i v těch nadcházejících významně ovlivnit jejich výsledek. Kdybychom totiž nebrali v úvahu výsledky voleb ve volebním kraji Praha, měla by ČSSD více poslanců, než má ODS, a byla by jednoznačným vítězem minulých voleb. Volební výsledek v Praze je proto pro ČSSD téměř zásadní, nezdá se mi však, že by to někdo významněji bral na vědomí…
Praha, jako každé hlavní město v kterémkoliv jiném státě, má významné odlišnosti od zbytku republiky, se kterými každá politická strana, která chce ve volbách uspět, musí nebo by alespoň měla, počítat. Především je zde soustředěn větší počet státních úřadů, větší počet vysokých škol a vědeckých pracovišť nebo podniků veřejné dopravy, než v kterémkoliv jiném volebním kraji, což významně ovlivňuje složení voličů. K odlišnostem od jiných volebních krajů patří ale např. také vysoké procento občanů žijících v nájemních nebo družstevních bytech a velký počet důchodců. Je zde však nižší procento nezaměstnaných a naopak jsou zde vyšší příjmy (nikoliv však důchody), než kdekoliv jinde v republice. Jsou to banální konstatování, ale nezdá se mi, že by z toho byly vyvozovány konkrétní politické záměry. Jen s kampaní za odstranění zdravotnických poplatků to v Praze asi nevyhrajeme….
Zdá se mi také, že ke specifickým pražským podmínkám činnosti kterékoliv politické strany patří i to, že je zde věnována větší pozornost hromadným sdělovacím prostředkům, které významněji než kdekoliv jinde ovlivňuji názory občanů. A o obecném negativním ovlivňování občanů proti politice ČSSD jistě není třeba pochybovat . Se zjevnými důsledky: vajíčkové šílenství, které v závěru jarní volební kampaně bylo rozpoutáno v Praze u Anděla proti ČSSD, by jinde v republice, domnívám se, nebylo možné …
Dominance pouze dvou politických strav v Praze – ODS a ČSSD – vedla k tomu, že spolupráce jednotlivý funkcionářů těchto stran byla mnohem těsnější, než kdekoliv jinde. V jiných krajích na komunální úrovni byla v mnohem větší míře realizována spolupráce s KDU - ČSL, KSČM nebo s místními politickými seskupeními, byla a jsou zde realizována různá koaliční spojenectví, což v Praze nikdy nebylo. To vedlo k tomu, že pokud si ČSSD chtěla zachovat jakýkoliv vliv na politiku města, nebo alespoň vliv na obsazení některých funkcí, musela vždy spolupracovat pouze s ODS, když vlivy jiných stran byly zcela okrajové. Z toho pak plyne negativní povědomí o tom, že v Praze ČSSD nepředstavuje žádnou opozici nebo variantu k vládnutí ODS. Toto povědomí převládá patrně i ve vedení strany: na facebooku nedávno první místopředseda ČSSD B. Sobotka publikoval názor, že působení P. Béma v pražské politice umožňuje i „neexistence silné opozice na pražské radnici“. Těžko tomuto povědomí kvalifikovaněji odporovat. I když s ohledem na osobní kontakty politiků lze z lidského hlediska pochopit jistou ostýchavost k radikálnímu opozičnímu vystupování, některá koaliční spojenectví s ODS v Praze jsou nevysvětlitelná: skutečnost, že pouze koaliční spolupráce s ČSSD umožňuje starostování neuvěřitelného M. Jančíka v Praze 5 je i řadou členů ČSSD považována za sebevražednou…
Názory pražské organizace ČSSD jsou slyšet jen zřídka. I když existují. Nelze počítat s tím, že by hromadné sdělovací prostředky, nebo radniční noviny městských částí měly zájem je šířit. Nejsou však využívány např. elektronické sdělovací prostředky. Prakticky nikdo z pražských funkcionářů se významněji neobjevuje, na rozdíl od vedoucích představitelů ČSSD, častěji na nějakém blogu nebo na sociálních sítích. Právě zde je ovšem negativní názory na politiku ČSSD slyšet nejčastěji a protiváha těmto názorům by byla velmi žádoucí….
V minulých volbách získala ČSSD v Praze šest poslanců, z nichž pouze dva byli v Praze při sestavování kandidátky umístěni na přímo volitelná místa. Autor se z důvodů, které čtenář jistě chápe, nechce k této stránce politiky pražské ČSSD blíže vyjadřovat. Skutečností však zůstává, že k takové destrukci dosavadního složení „krajských“ poslanců došlo jen ve Severočeském kraji a v Praze s tím ovšem, že v obou krajích budoucímu úspěchu takto složené kandidátky nenapomohla kritika jejího sestavování a sestavení nejen od našich politických soupeřů, od kterých to lze konec konců očekávat, ale i z řad členů a sympatizantů ČSSD. Zásadní rozdíl ovšem spočívá však v tom, že zatímco v Severočeském kraji volební preference ČSSD jsou vysoké, a zejména vnitrostranická kritika kandidátky na ně zřejmě neměla podstatnější vliv, v Praze je tomu, podle průzkumu preferencí politických stran, jinak….
Specificky pražskou záležitostí je případ kandidatury O. Zubové. Ta byla na patrně volitelné místo kandidátky zařazena poté, co proběhly tzv. primárky, v podstatě několik hodin před krajskou konferencí, která měla celou kandidátku schvalovat. To ukázalo jediné: když se chce a když je něco „potřeba“, jde všechno! Bez ohledu na zaklínání se respektem k demokratičnosti „primárek“ a nezměnitelnosti jejich výsledků. O. Zubová však oslovuje specifický okruh voličů – snad právě ty, kteří dosud k ČSSD neměli moc blízko - a někteří členové ČSSD v Praze její kandidaturu přivítali. Jenom budoucnost však ukáže, zda na míle trčící účelovost této pozoruhodné změny - v době sestavování kandidátky dobré, dnes však už neexistující finanční zázemí - bude ku prospěchu společné věci pražské ČSSD a zda ta skupina voličů znající práci O. Zubové výrazněji převáží nad těmi, kteří pražskou kandidátku ČSSD volit nebudou z týchž důvodů…
Programově, zdá se, je postavení organizace strany v kraji tvoření velkoměstem zdánlivě méně složité, než v krajích složených z různých typů osídlení. Praha nemusí řešit problematiku zemědělství, nemusí se zabývat krajskou a celostátní dopravou obsluhující celý kraj, zdravotnictví je zde saturováno státními (fakultními) zařízeními a problematika životního prostředí je velmi zúžena. Pražané, jako obyvatelé každého velkoměsta, mají velmi specifické problémy a na ně musí politická strana, má-li být úspěšná, reagovat. Ale v tom je právě ten problém: programová východiska strany jsou zaměřena celostátně a specifické problémy Prahy nejsou významněji brány v úvahu.
Kampaň za modernizace ČSSD zahájená před několika lety J. Paroubkem počítala se zvláštní pozorností, která při sestavování volebního programu přihlédne k pražským podmínkám. Výsledky však příliš patrné nejsou.
Dobře je to vidět na jedné z klíčových otázek, budoucí pražské volební kampaně, na problematice bydlení. Bez celostátně deklarovaných návrhů a záměrů na řešení tohoto problému nemá ČSSD v Praze voličům co nabídnout! Problém musí být řešen zákony a nikoliv – jako jiné problémy v jiných krajích - iniciativami krajské organizace. Ty, v případě bydlení, situaci jen zhoršují. Neboť jistě je možné např. slibovat, že při stanovování výše nájemného (jehož i regulovaná část se stává pro stále větší část obyvatel Prahy již nezaplatitelnou) bude brán ohled na sociální situaci lidí, ale tím se jen prohlubuje celkový nepřehledný zmatek, neboť se prohlubují rozdíly mezi občany bydlícími v obecních bytech a v bytech soukromých vlastníků, mezi občany bydlícími v té městské části, která nájemné zvyšuje tak, a sousední, která si počíná jinak. Tím voliče smysluplně a výrazněji oslovit nelze, o budoucí úpravě práv a povinností občanů v novém občanském zákoníku nemluvě. Snad proto, že řešení těchto otázek je v jiných volebních krajích problém jen několika velkých měst a zdaleka zde (na rozdíl od Prahy) ve volebních programech nedominují, není jim vedením strany dosud věnována pozornost, která by korespondovala s významem volebního výsledku, který strana v Praze dosáhne, či nedosáhne.
I v Praze žije mnoho obyčejných lidí, pro které je ČSSD nadějí. Obávám se, že není zdaleka jisté, jak s touto nadějí naložíme a zda pražská organizace ČSSD bude nadále jen měkkým podbřiškem strany, nebo něčím jiným….
Název jsem si vypůjčil od W. Churchilla, který takto nazýval jižní Evropu, ve snaze přimět Spojence, aby raději než ve Francii otevřeli druhou frontu na slabším místě německé obrany. Stejně tak jako slabší místo ČSSD se může jevit její pražská organizace která, podobně jako v předchozích volbách, může i v těch nadcházejících významně ovlivnit jejich výsledek. Kdybychom totiž nebrali v úvahu výsledky voleb ve volebním kraji Praha, měla by ČSSD více poslanců, než má ODS, a byla by jednoznačným vítězem minulých voleb. Volební výsledek v Praze je proto pro ČSSD téměř zásadní, nezdá se mi však, že by to někdo významněji bral na vědomí…
Praha, jako každé hlavní město v kterémkoliv jiném státě, má významné odlišnosti od zbytku republiky, se kterými každá politická strana, která chce ve volbách uspět, musí nebo by alespoň měla, počítat. Především je zde soustředěn větší počet státních úřadů, větší počet vysokých škol a vědeckých pracovišť nebo podniků veřejné dopravy, než v kterémkoliv jiném volebním kraji, což významně ovlivňuje složení voličů. K odlišnostem od jiných volebních krajů patří ale např. také vysoké procento občanů žijících v nájemních nebo družstevních bytech a velký počet důchodců. Je zde však nižší procento nezaměstnaných a naopak jsou zde vyšší příjmy (nikoliv však důchody), než kdekoliv jinde v republice. Jsou to banální konstatování, ale nezdá se mi, že by z toho byly vyvozovány konkrétní politické záměry. Jen s kampaní za odstranění zdravotnických poplatků to v Praze asi nevyhrajeme….
Zdá se mi také, že ke specifickým pražským podmínkám činnosti kterékoliv politické strany patří i to, že je zde věnována větší pozornost hromadným sdělovacím prostředkům, které významněji než kdekoliv jinde ovlivňuji názory občanů. A o obecném negativním ovlivňování občanů proti politice ČSSD jistě není třeba pochybovat . Se zjevnými důsledky: vajíčkové šílenství, které v závěru jarní volební kampaně bylo rozpoutáno v Praze u Anděla proti ČSSD, by jinde v republice, domnívám se, nebylo možné …
Dominance pouze dvou politických strav v Praze – ODS a ČSSD – vedla k tomu, že spolupráce jednotlivý funkcionářů těchto stran byla mnohem těsnější, než kdekoliv jinde. V jiných krajích na komunální úrovni byla v mnohem větší míře realizována spolupráce s KDU - ČSL, KSČM nebo s místními politickými seskupeními, byla a jsou zde realizována různá koaliční spojenectví, což v Praze nikdy nebylo. To vedlo k tomu, že pokud si ČSSD chtěla zachovat jakýkoliv vliv na politiku města, nebo alespoň vliv na obsazení některých funkcí, musela vždy spolupracovat pouze s ODS, když vlivy jiných stran byly zcela okrajové. Z toho pak plyne negativní povědomí o tom, že v Praze ČSSD nepředstavuje žádnou opozici nebo variantu k vládnutí ODS. Toto povědomí převládá patrně i ve vedení strany: na facebooku nedávno první místopředseda ČSSD B. Sobotka publikoval názor, že působení P. Béma v pražské politice umožňuje i „neexistence silné opozice na pražské radnici“. Těžko tomuto povědomí kvalifikovaněji odporovat. I když s ohledem na osobní kontakty politiků lze z lidského hlediska pochopit jistou ostýchavost k radikálnímu opozičnímu vystupování, některá koaliční spojenectví s ODS v Praze jsou nevysvětlitelná: skutečnost, že pouze koaliční spolupráce s ČSSD umožňuje starostování neuvěřitelného M. Jančíka v Praze 5 je i řadou členů ČSSD považována za sebevražednou…
Názory pražské organizace ČSSD jsou slyšet jen zřídka. I když existují. Nelze počítat s tím, že by hromadné sdělovací prostředky, nebo radniční noviny městských částí měly zájem je šířit. Nejsou však využívány např. elektronické sdělovací prostředky. Prakticky nikdo z pražských funkcionářů se významněji neobjevuje, na rozdíl od vedoucích představitelů ČSSD, častěji na nějakém blogu nebo na sociálních sítích. Právě zde je ovšem negativní názory na politiku ČSSD slyšet nejčastěji a protiváha těmto názorům by byla velmi žádoucí….
V minulých volbách získala ČSSD v Praze šest poslanců, z nichž pouze dva byli v Praze při sestavování kandidátky umístěni na přímo volitelná místa. Autor se z důvodů, které čtenář jistě chápe, nechce k této stránce politiky pražské ČSSD blíže vyjadřovat. Skutečností však zůstává, že k takové destrukci dosavadního složení „krajských“ poslanců došlo jen ve Severočeském kraji a v Praze s tím ovšem, že v obou krajích budoucímu úspěchu takto složené kandidátky nenapomohla kritika jejího sestavování a sestavení nejen od našich politických soupeřů, od kterých to lze konec konců očekávat, ale i z řad členů a sympatizantů ČSSD. Zásadní rozdíl ovšem spočívá však v tom, že zatímco v Severočeském kraji volební preference ČSSD jsou vysoké, a zejména vnitrostranická kritika kandidátky na ně zřejmě neměla podstatnější vliv, v Praze je tomu, podle průzkumu preferencí politických stran, jinak….
Specificky pražskou záležitostí je případ kandidatury O. Zubové. Ta byla na patrně volitelné místo kandidátky zařazena poté, co proběhly tzv. primárky, v podstatě několik hodin před krajskou konferencí, která měla celou kandidátku schvalovat. To ukázalo jediné: když se chce a když je něco „potřeba“, jde všechno! Bez ohledu na zaklínání se respektem k demokratičnosti „primárek“ a nezměnitelnosti jejich výsledků. O. Zubová však oslovuje specifický okruh voličů – snad právě ty, kteří dosud k ČSSD neměli moc blízko - a někteří členové ČSSD v Praze její kandidaturu přivítali. Jenom budoucnost však ukáže, zda na míle trčící účelovost této pozoruhodné změny - v době sestavování kandidátky dobré, dnes však už neexistující finanční zázemí - bude ku prospěchu společné věci pražské ČSSD a zda ta skupina voličů znající práci O. Zubové výrazněji převáží nad těmi, kteří pražskou kandidátku ČSSD volit nebudou z týchž důvodů…
Programově, zdá se, je postavení organizace strany v kraji tvoření velkoměstem zdánlivě méně složité, než v krajích složených z různých typů osídlení. Praha nemusí řešit problematiku zemědělství, nemusí se zabývat krajskou a celostátní dopravou obsluhující celý kraj, zdravotnictví je zde saturováno státními (fakultními) zařízeními a problematika životního prostředí je velmi zúžena. Pražané, jako obyvatelé každého velkoměsta, mají velmi specifické problémy a na ně musí politická strana, má-li být úspěšná, reagovat. Ale v tom je právě ten problém: programová východiska strany jsou zaměřena celostátně a specifické problémy Prahy nejsou významněji brány v úvahu.
Kampaň za modernizace ČSSD zahájená před několika lety J. Paroubkem počítala se zvláštní pozorností, která při sestavování volebního programu přihlédne k pražským podmínkám. Výsledky však příliš patrné nejsou.
Dobře je to vidět na jedné z klíčových otázek, budoucí pražské volební kampaně, na problematice bydlení. Bez celostátně deklarovaných návrhů a záměrů na řešení tohoto problému nemá ČSSD v Praze voličům co nabídnout! Problém musí být řešen zákony a nikoliv – jako jiné problémy v jiných krajích - iniciativami krajské organizace. Ty, v případě bydlení, situaci jen zhoršují. Neboť jistě je možné např. slibovat, že při stanovování výše nájemného (jehož i regulovaná část se stává pro stále větší část obyvatel Prahy již nezaplatitelnou) bude brán ohled na sociální situaci lidí, ale tím se jen prohlubuje celkový nepřehledný zmatek, neboť se prohlubují rozdíly mezi občany bydlícími v obecních bytech a v bytech soukromých vlastníků, mezi občany bydlícími v té městské části, která nájemné zvyšuje tak, a sousední, která si počíná jinak. Tím voliče smysluplně a výrazněji oslovit nelze, o budoucí úpravě práv a povinností občanů v novém občanském zákoníku nemluvě. Snad proto, že řešení těchto otázek je v jiných volebních krajích problém jen několika velkých měst a zdaleka zde (na rozdíl od Prahy) ve volebních programech nedominují, není jim vedením strany dosud věnována pozornost, která by korespondovala s významem volebního výsledku, který strana v Praze dosáhne, či nedosáhne.
I v Praze žije mnoho obyčejných lidí, pro které je ČSSD nadějí. Obávám se, že není zdaleka jisté, jak s touto nadějí naložíme a zda pražská organizace ČSSD bude nadále jen měkkým podbřiškem strany, nebo něčím jiným….