Patrně většině nájemců bytů i pronajímatelů unikl chvályhodný počin Ministerstva financí, které do cenového výměru č. 01/2010 ze dne 8. prosince 2009, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami, zahrnulo, po delší době, tentokráte i ceny služeb spojených s bydlením.

Stanoví se zde především, že za služby spojené s bydlením jsou považovány služby v tomto právním předpisu vyjmenované, tedy vytápění, osvětlení a úklid společných prostor v domě, dodávka pitné vody, dodávka teplé vody, odvádění odpadních vod kanalizacemi, užívání výtahu, kontrola a čištění komínů, odvoz splašků a čištění žump, vybavení bytu společnou televizní a rozhlasovou anténou, případně další služby sjednané v nájemní smlouvě. Znamená to, že služby v právním předpise vyjmenované pronajímatel zajišťuje vždy, i když nejsou výslovně uvedeny v nájemních smlouvách sjednaných s nájemci, ale další, zde nevyjmenované služby (např. ostraha domu, recepce, atd.) musí být s nájemcem v nájemní smlouvě výslovně sjednány. Překvapuje mě, že v tomto právním předpisu není uveden odvoz odpadu, což pronajímatel bezpochyby musí zajišťovat pro celý dům a není možné, aby si takovou službu u naprosté většiny nájemních domů zajišťoval každý jednotlivý nájemce bytu sám. Není jistě vyloučeno, aby některé služby byly v nájemní smlouvě dohodnuty jen s některými nájemci a jen tito také za poskytovanou službu platili.

Cena za tyto služby je stanoveny jako regulované, jako cena v místě a čase obvyklá, tedy taková, za kterou se obdobné služby v místě a čase obvykle poskytují. To je velmi důležité. Excesy při stanovování ceny za tyto služby nejsou neobvyklé….Je stanoven i způsob rozúčtování služeb: buď podle právního předpisu (pokud takový existuje, např. dodávka teplé vody) nebo na základě dohody (pozor, tady dochází oproti předchozím právním předpisům ke změně!) pouze s nadpoloviční většinou nájemců bytů v domě. Nemusí tedy být jednáno s každým nájemcem bytů zvlášť, postačuje dohoda s nadpoloviční většinou, která bude, jak se domnívám, odvozena od počtu bytů v domě. Nedojde-li se k takové dohodě, rozúčtují se ceny služeb podle velikosti podlahové plochy bytů.

Je stanovena povinnost platit zálohy na úhradu těchto služeb. Ze zmíněného právního předpisu plyne, že si nájemce a pronajímatel mohou stanovit jakékoliv období, za které se budou platit zálohy (půlrok, čtvrtrok…), neboť povinnost platit měsíční zálohy je výslovně stanovena jen tehdy, pokud je pronajímatel s nájemcem nedohodne jinak. Pak výše zálohy může být stanovena jen jako jedna dvanáctina předpokládané roční platby za poskytnutí takové služby. Této povinnosti pronajímatele odpovídá též právo nájemce na takovou výši záloh, a měl by tedy skončit stav, kdy pronajímatelé požadovali zcela nepřiměřené zálohy, které vyúčtovávali za dlouhou dobu nebo nezřídka vůbec. Výslovně je v tomto právním předpise zcela nově stanoveno, že pronajímatel je povinen vyúčtovat zálohy nejpozději do 31. května následujícího roku!

Měnit takto stanovené zálohy může pronajímatel jen, pokud došlo ke změně v ceně poskytované služby, její kvalitě, s tím, že novou výši záloh může pronajímatel požadovat od prvního měsíce následujícího po písemném zdůvodnění doručené nájemci. Pronajímatel je povinen doložit nájemci cenu jednotlivých služeb (nikoliv pouze kolik připadá z ceny služeb na jeho byt), způsob jejich rozúčtování a způsob stanovení výše záloh (nikoliv tedy pouze údaje, které se týkají pouze bytu nájemce) ale (pozor, zde je opět změna oproti předcházejícím právním předpisům!) jen na základě písemné žádosti nájemce.

Cenový výměr ministerstva financí zavádí do vztahů mezi nájemci a pronajímateli samozřejmý pořádek, který by mezi slušnými a vzájemně se respektujícími účastníky nájemních vztahů měl existovat jaksi samo sebou. Žel, v takové době nežijeme a právní úprava těchto vztahů je tedy nezbytná…