V červnu 1989 zbili tehdejší příslušníci pražské Státní bezpečnosti (StB) Petra Placáka, jednoho z nejaktivnějších oponentů komunistického režimu v jeho posledních letech. Letos na začátku ledna pak začal Obvodní soud pro Prahu 7 projednávat případ skupiny Antonína Prchala, takzvaného bicího komanda. Vyšetřování sice bylo zahájeno už na konci roku 1989, ale před soud se tito příslušníci StB dostali až díky Placákovu opakovanému trestnímu oznámení.
V červnu 1989 příslušníci StB Antonín Prchal, Ladislav Irovský, Petr Vrbický a René Špringer, který mezitím zemřel, naložili Placáka, jednoho z organizátorů protestních demonstrací za zachování Stromovky, do auta a odvezli za Prahu do křivoklátských lesů. Tam ho fyzicky napadli, uráželi a nechali na lesní cestě desítky kilometrů od domova. Nebyl to jediný případ fyzického násilí, jehož se Prchalova skupina před listopadem 1989 dopustila.



Příslušníci StB tvrdí, že ve Stromovce vůbec nebyli. Několik svědků však uvádí, že je viděli, jak Placáka nakládají do auta. Existují i další důkazy, například situační zpráva, v níž se píše o Placákově zatčení. A také zpráva inspekce ministerstva vnitra před listopadem 1989, kdy Placák podal na tyto příslušníky StB trestní oznámení, a v níž je celá událost popsaná a přiloženo i lékařské svědectví. Není to tedy tvrzení proti tvrzení.




Na základě Placákova podání se v roce 2007 začal případem zabývat Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Za tři roky vyslechl řadu svědků a shromáždil informace a svědectví k mnoha násilným činům této skupiny. Podivné je, že ÚDV obvinil jen tři příslušníky StB a pouze v jednom případě.
Během lednového soudního líčení vyšlo najevo, že příslušníci StB nejsou schopní žádné sebereflexe, natož doznání viny či omluvy. Naopak tvrdili, že Placáka neznají. Prchal dokonce sdělil soudu, že v době, kdy měl být Placák zbit, byl na návštěvě u svých ruských přátel. Soud odročil jednání na 1. března, kdy byla vyslechnuta další svědkyně obhajoby, dle níž Prchal v době spáchání násilného činu nebyl v Československu. Soud odročil líčení na 19. března, kdy by měl vynést rozsudek.


Vyšetřování nejen této skupiny násilníků, ale i dalších příslušníků StB za mnoho násilných činů začalo už v listopadu 1989. Vojenská prokuratura například ve zprávě pro parlamentní vyšetřovací komisi k událostem 17. listopadu 1989 necelý rok od něj informovala poslance, že vyšetřuje tři případy celkem jedenácti příslušníků StB včetně jejího náčelníka Aloise Lorence. Z materiálů Komise 17. listopadu vyplývá, že na Prchalovo komando byla obžaloba podaná 12. září 1990.
Prchal je dnes jediným obžalovaným za fyzické napadení demonstrantů na Národní třídě během policejního zásahu 17. listopadu 1989 (dle prokuratury se tento jeho čin podařilo dokázat). Opakovaně bil občany obuškem do různých částí těla. On a jeho tři společníci byli také obviněni a již v září 1990 obžalováni z toho, že v Karlově ulici v Praze v létě 1989 mne napadli pěstmi a zkopali, což mnoho svědků potvrdilo, protože jsem na Karlově mostě pořádal diskusní klub.
V těchto případech prokuratura do podzimu 1990 vyslechla 53 svědků, provedla 18 rekognicí a čtyři konfrontace. Spis měl 432 stran. Do rozpadu Československé republiky v roce 1993 se však soud s Prchalovou skupinou nekonal. V roce 1991 vyšetřování po zrušené vojenské prokuratuře převzal nově zřízený Útvar federálního ministerstva vnitra pro dokumentaci a vyšetřování činnosti Státní bezpečnosti, z nějž se 1. ledna 1995 stal dnešní ÚDV.
Ten je od 1. ledna 2002 součástí služby kriminální policie a vyšetřování dle zákona č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky, a proto mají jeho pracovníci i právní zodpovědnost za maření vyšetřování špatnou prací. Možná by tedy bylo dobré zvážit, zda nepodat na vyšetřovatele Prchalova komanda trestní oznámení, protože svou liknavosti bránili řádnému vyšetření případu.


Historie vyšetřování Prachalova bicího komanda
Po několika pokusech Petra Placáka do roku 1995 zahájil ÚDV nové vyšetřování Prchalova komanda v roce 2007 – téměř 20 let od spáchání násilných činů. ÚDV však nepoužil již shromážděné důkazy a výpovědi, ale začal si znovu zvát postižené a svědky k výslechům. Upozornil jsem sice vrchní komisařku Šárku Prouzovou na již provedené výslechy, rekognice a posudky a podal přímo do protokolu při svém výslechu podnět k prošetření 21 případů násilného jednání příslušníků StB nebo jiných policistů zahájenému v devadesátých letech, ale dostal jsem na něj odpověď až na základě mnoha urgencí čtrnáct měsíců od podání.
V odpovědi o dvou větách mi vrchní komisařka Hana Tomanová sdělovala, že „uvedená čísla jednací byla prostudována se zjištěním, že se jedná z části o případy již meritorně rozhodnuté po roce 1989 orgány činnými v trestním řízení, další jsou v držení Obvodního soudu pro Prahu 3“. Když na začátku tohoto roku bylo nařízeno hlavní líčení ve věci příslušníků StB bicího komanda Antonína Prchala, vyšlo najevo, že statní zástupce zjevně na základě špatné práce ÚDV – instituce, která by se měla činnosti represivních složek před rokem 1989 zabývat –, zažaloval jen tři příslušníky StB.
Co ÚDV udělal s výpověďmi lidí, kteří se v letech 2007 až 2010 na výzvu dostavili a vypovídali o dalších případech násilí této Prchalovy skupiny, je záhadou. A také to, jak mohl Antonín Prchal navzdory platnému lustračnímu zákonu podnikat v ostraze majetku a osob.


Několik případů, za něž nebyl nikdo odsouzen
Dne 21. srpna 1988 major Šípek napadl a zbil signatáře Charty 77 inženýra Vladimíra Hajného tak, že musel vyhledat lékařské ošetření.
Téhož dne byl večer přepaden člen Nezávislého mírového sdružení Jan Chudomel. Příslušníci StB pod vedením Reného Špringera mu stříkli do očí slzný plyn, srazili ho na zem, kopali do něho, naložili do zavazadlového prostoru automobilu a odvezli do věznice v Ruzyni a odtud po dvou dnech do psychiatrické léčebny v Bohnicích.
Dne 17. ledna 1989 byl ze svého pracoviště v Národní galerii předveden do úřadovny StB v Bartolomějské ulici sedmnáctiletý David Kabzan, aktivista nezávislých iniciativ. Když u výslechu nevypovídal podle přání vyšetřovatelů, začal ho příslušník StB Beran (přezdívaný podle šikmých očí „Číňan“) bít obuškem do zad, zátylku a rukou, až se Kabzan zhroutil.
Dne 21. června 1989 příslušníci StB pod vedením Antonína Prchala a Reného Špringera unesli z Královské obory v Praze 4 mluvčího Českých dětí Petra Placáka. Odvezli ho do křivoklátských lesů a tam na opuštěné lesní cestě zbili.
Dne 30. srpna 1989 napadli a zbili příslušníci StB Prchal a Karel v pražské Karlově ulici mluvčího Mírového klubu Johna Lennona Stanislava Pence. Předtím mu na Karlově mostě vyhrožovali, že ho z něj shodí.
Dne 29. září 1989 přepadli příslušníci StB pod Prchalovým vedením u Negrelliho viaduktu členku Českých dětí a signatářku Charty 77 Janu Miklušákovou. Vtáhli ji do auta a vyvezli za město, kde jí vyhrožovali násilím, provedli jí nezákonnou osobní prohlídku a poté ve tmě vysadili v polích.
Dne 5. října 1989 příslušníci StB na třídě Politických vězňů surově zmlátili Václava Svobodu. Utrpěl otřes mozku a bylo mu vyraženo několik zubů. A poté ho „varovali“, že bude-li ještě jednou spatřen na nějaké akci nezávislých iniciativ, zabijí ho.
Dne 15. listopadu 1989 příslušník StB Prachal napadl a zbil během ekologické demonstrace na Starém Městě signatáře Charty 77 Kamila Černého.
Příležitost mlátit bezbranné lidi si pražští příslušníci StB nenechali ujít ani 17. listopadu 1989 – na videozáznamech jsou vidět v „akci“ Šípek, Prchal, Beran, Karel, Havlíček.