Odvolání ředitele Národní knihovny Vlastimila Ježka mě překvapilo i přesto, že se o něm již více než týden mluví. Ovšem o tom ani tak nechci psát, toho v těchto dnech budou plné noviny. Chci se v pár věcech věnovat ministru kultury Václavu Jehličkovi.


Nenápadný venkovský politik na sebe alespoň pro mě upozornil tím, jak hladce vklouzl z ODA do KDU-ČSL. V době, kdy zastánci křesťanských demokratů na ministerstvu obrany vehementně prosazovali prodej tanků do Alžíru, byla tehdy vládní ODA proti. Jehlička si od křesťanů vysloužil veřejnou nevoli. Ovšem již za dva roky za ně kandiduje, stává se předsedou výboru pro vzdělání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Tehdy mě zarazil podruhé, navrhl totiž za skupinu devíti zákonodárců horní sněmovny usnesení, které v očích mnohých posunulo KDU-ČSL z černé barvy k hnědé. Své vlohy a pochopení pro kulturu a lidská práva prokázal senátní iniciativou, jejímž cílem bylo zakázat CzechTek a další freeparty. Stalo se tak v srpnu 2005, bezprostředně poté, co policie za surového mlácení vyhnala přibližně pět tisíc účastníků CzechTeku i z legálně pronajatých pozemků u tachovského Mlýnce.

Stojí za to zopakovat tehdejší Jehličkova slova i návrh: ... Z těchto důvodů tři senátorky a šest senátorů, dovolím si říci senátorů venkovských, se selským rozumem, majících vztah ke konzervativním hodnotám a soukromému vlastnictví, předkládají tento návrh usnesení: Senát PČR

1) vyjadřuje rozhořčení nad tím, že Policie ČR nedostatečně chránila soukromý majetek, vlastnická práva a životní prostředí občanů v oblasti konání CzechTek na Tachovsku,

2) žádá proto ministra vnitra České republiky o prošetření policejního zákroku a o předložení závěrů šetření na nejbližší schůzi Senátu,

3) žádá vládu České republiky o urychlené zpracování návrhu zákona, který by masové akce s podobným negativním dopadem zakázal.
Je vhodné doplnit text usnesení, který tehdy v Senátu prošel: 1) vyjadřuje přesvědčení, že zásah CzechTek byl nepřiměřený a neodpovídal situaci,

2) požaduje urychlené a důkladné vyšetření všech okolností zásahu a požaduje, aby předseda vlády a ministr vnitra seznámil Senát se závěrečnou zprávou tohoto šetření,

3) doporučuje Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost a Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice uspořádat veřejné slyšení Senátu o strategii při regulaci podobných akcí, jako je například technoparty.

Jaké bylo moje překvapení, když byl Jehlička KDU-ČSL nominován na post ministra kultury. Ve stručnosti stojí za to připomenout alespoň dvě sporné aktivity ministra Jehličky.

První je naprosto skandální selhání ve věci prodeje zámku Staré Hrady, který byl svépomocí 25 let opravován místními obyvateli a ve kterém od roku 1969 sídlí literární archiv Památníku národního písemnictví. Vzhledem k tomu, že se proti záměru tamního obecního zastupitelstva zvedla velká vlna odporu nejen místních občanů, ale i literátů, pedagogů a kulturní veřejnosti, vůbec neměl ministr Jehlička jinou možnost, než reagovat. Místo jasného stanoviska zvolil poněkud vyhýbavější cestu: v případě prodeje ministerstvo zámek od obce koupí, zachová v něm stávající využití, opraví ho a obec utrží symbolickou jednu korunu. Po vyhlášení podmínek prodeje bylo zřejmé, že rozhodující bude cena, tudíž že objekt zámku obec prodá druhému zájemci o zámek, majiteli realitní kanceláře.

Ovšem ten v písemné nabídce opomenul uvést částku, a bylo tedy nasnadě zámek přepsat na stát skrze ministerstvo kultury. Národní památkový ústav, příslušný ministerský odbor, právní oddělení... všichni byli pro. Chybělo jediné, aby ministr kultury jako statutární orgán podepsal vylučovací žalobu a zámek byl na katastru přepsán na stát, a ne na realitního makléře, jak chtělo obecní zastupitelstvo. I přes upozornění, telefonáty a dopisy Jehlička v zákonné lhůtě přepis na katastru nerozporoval, a zámek se stal majetkem makléře. Tím státu nastal další velký problém - co po skončení nájemní smlouvy udělá s celým literárním archivem. O motivu, proč Jehlička nevyslyšel apely několika stovek výtvarníků, kteří na zámku pravidelně vystavovali a ani České pobočky spolku spisovatelů Pen Klub, můžeme jen uvažovat.

Vraťme se ale k návrhu výstavby nové Národní knihovny.

To, že je Klementinum v dnešní době již nevyhovující, ví i současný ministr kultury Jehlička. To, že návrh řešení uložení a výdeje knih a dalších materiálů, jak je navrhl architekt Kaplický, je světový unikát, je fakt nesporný.

To, že se česká, a zvláště pražská, politika řídí názory hradního staříka bez ohledu na cokoliv, je zřejmé i v Jehličkově návrhu, že nová knihovna není třeba, když se dá přestavit historická budova Klementina. Čeká nás zajisté ještě mnoho překvapení v Jehličkově podání. Příprava nového památkového zákona, kdy z návrhu je patrné, že památkáři a archeologové nebudou mít v podstatě možnost zasáhnout proti ničení kulturního dědictví, a restituce církevního majetku, kde v mnoha případech navrhovaný majetek nikdy církvi nepatřil, jsou jen dva příklady, které nás brzy čekají. Na základě shora uvedených skutečností si lze jen přát: "Bůh nás chraň před Jehličkou."

Vyšlo v Lidových novinách 11. září 2008