Při nedávné návštěvě Kyrgyzstánu jsem si všimla velkého množství košťat prodávaného na místních trzích. Asi jsou vysazeni na řádný domácí úklid, pomyslela jsem si. Po několika dnech jsem zavítala do kempu. Pozorovala jsem jednu ženu, jak velmi pečlivě zametá široký chodník vedoucí k jídelně. Věnovala této aktivitě velké úsilí a snažila se odstranit každé smítko. Pracovala s velkým nasazením a s nulovým výsledkem. Kemp se totiž nacházel u velkého jezera, kde pravidelně a docela intenzívně foukal vítr. Před mnoha lety zde nejspíš byly vysázeny kytky a celé okolí bylo parkově udržováno. Svědčily o tom rozpadající se zbytky původní výsadby a sem tam pohozené hadice. Nyní zbývaly jen suché trsy trávy, a hrsti suchého listí, které vítr setrvale přemisťoval z místa na místo po celém kempu, včetně právě zameteného chodníku.