Albert Einstein ve své teorii relativity naboural předpoklad, že čas plyne všude ve vesmíru stejně rychle. Existují prostě pomalé a rychlé vesmíry. V některých se vše vyvíjí a pohybuje velmi rychle, v jiných velmi pomalu. Ano, i v rámci EU se chystá pro jedny členské státy rychlý pruh a pro ty druhé pruh pomalý, jako jsme tomu uvykli při jízdě na dálnici.

Jeden takový vesmír s rychlostí času převyšující běžné hodnoty ve zbytku ČR zřejmě máme v České republice poblíž Olbramovic. Jmenuje se Farma Čapí hnízdo. Je to místo zajisté pozoruhodné, když stálo za návštěvu i naší hlavě státu, o jeho tiskovém mluvčím již nemluvě.

Hlavní otázka spojená s Čapím hnízdem, která rezonuje českou společností už několik let, zní, zda byl podnik Farma Čapí hnízdo na jaře roku 2008 malým podnikem, aby byl oprávněn získat dotaci z Operačního programu Střední Čechy na rozvoj cestovního ruchu.

V zásadě jde o jednoduchou věc, členové statutárního orgánu podepíší čestné prohlášení, že podnik je malý a je vymalováno. Velikost podniku se ve stručnosti určuje dle počtu zaměstnanců, velikosti obratu (tržeb) a aktiv (majetku) v peněžním vyjádření. Pokud je podnik součástí většího celku (např. holdingu) uvedené hodnoty je třeba sečíst za tento větší celek.

Jenže evropská legislativa to tak jednoduše nevidí. Na to, aby se podnik legálně smrskl z velkého (a velkým byl, protože patřil ještě v listopadu do holdingu AGROFERT – o jehož podnikové velikosti snad nikdo objektivně nepochybuje) je třeba dle evropského práva 2 let. Kdo nevěří, nechť si prosím nalistuje přílohu č. 1 Nařízení Komise (ES) č. 70/2001, která byla v té době účinná.

Konkrétně čl. 4 (2): „V případech, kdy podnik ke dni účetní závěrky zjistí, že počet jeho zaměstnanců za dané roční období překročil v jednom či druhém směru prahy pro počet pracovníků nebo finanční prahy uvedené v článku 2, nepovede tato skutečnost ke ztrátě či získání postavení středního nebo malého podniku či mikropodniku, jestliže tyto prahy nejsou překročeny po dobu dvou po sobě jdoucích účetních období.“

Lidově řečeno, pokud na upečení chleba z mouky a těsta v peci nebo troubě potřebujete asi 2 hodiny, pak na upečení malého podniku z velkého potřebujete podle evropského práva 2 roky (přesněji dvě celá účetní období).

Jenže zásadní věc tady nesedí z hlediska plynutí času. Mezi listopadem 2007 (Čapí hnízdo ještě součástí holdingu) a srpnem 2008 (kdy o dotaci pro Čapí hnízdo rozhodl Středočeský kraj) uplynulo bratru 9(slovy: devět) měsíců. Ale nikoli 2 roky, tedy 24 měsíců. Tato diskrepance je vysvětlitelná jen za předpokladu, že vlastníci a statutární orgány Farmy Čapí hnízdo měli v té době k dispozici stroj času. Neboť na Čapím hnízdě by mezi listopadem 2007 a srpnem 2008 musel čas plynout minimálně 3x rychleji než ve zbytku ČR nebo světa. To aby se ty dva roky vešly, resp. zkomprimovaly do 9 měsíců.

Protože účetní závěrku za roky 2008 a 2009 většina obvyklých firem (tedy těch, které nemají ve svém majetku stroj času) měla k dispozici někdy v průběhu července 2010.

Takto urychlený vývoj z velkého na malý podnik (miniaturizace, smrštění, zmenšení ať už to nazýváme jakkoli) je z hlediska Einsteinovy teorie relativity zcela vysvětlitelné. Otázkou je, zda JUDr. Šaroch a plk. Nevtípil mohou zahrnout Einsteinovu teorii do svého vyšetřovacího scénáře a procesu a použít ji jako polehčující okolnost ve prospěch obviněných. Soudní precedent v tomto směru nejspíše dosud neexistuje.

Ale jistě je také na místě úvaha, proč když AGROFERT nyní disponuje strojem času z Čapáku, jej nemůže dát k dispozici panu Babišovi, už jen z nostalgie ke svému bývalému majiteli, aby s jeho pomocí a návratem v čase napravil své omyly, kterých se nedopatřením na vládě dopustil, například protože ti, kteří měli přijít, nepřišli. Mohl by se vrátit v čase a ty nepříchozí pozvat na schůzku, na kterou by pak byli bývali přišli.

Ing. Pavel Večeřa