Před patnácti lety jsem se na půdě zastupitelstva města Ostravy dostal do sporu s tehdejším náměstkem primátora pro životní prostředí. Byl jsem předsedou komise kultury, a pan náměstek, veden vidinou nutnosti postavit ve městě centrální čističku odpadních vod, navrhl, aby se chybějící peníze pro realizaci stavby čističky vzaly z rozpočtové kapitoly kultury.

Tehdy jsem s jistou nadsázkou argumentoval tím, že Ostrava sice centrální čističku odpadních vod potřebuje, ale peníze se musí najít z jiných zdrojů, než je kultura ve městě, jinak nám za patnáct dvacet let budou chodit po ulicích lidské splašky. Kultura, a řečeno starým slovníkem „kulturně osvětová činnost“ je podle mého názoru nutná pro naplnění slov osvícence Imanuela Kanta: „…používat vlastní rozum bez poručníkování druhých a najít odvahu samostatně myslet.“

Dnes je moje tehdejší argumentace snad ještě platnější, než před patnácti lety.

Způsob myšlení a rozhodování lidí je totiž do velké míry ovlivněn mystifikacemi bulvárních, a bohužel i jiných médií. Hodnotové žebříčky lidí jsou ovlivněny zbožněním celebrit všeho druhu, bohužel filozofové, tedy vědci zkoumající vnitřní zákony a zákonitosti bytí jedince i společnosti, do způsobu uvažování lidí nepronikají. Zde je na místě zmínka o pozici filozofie ve vzdělávacím systému, ale to je téma na mnohem širší úvahu.

Sledování co největší čtenosti (nákladu) tištěných médií a sledovanosti televizních kanálů vede ke snaze oslovit masy senzacechtivých čtenářů a diváků, a tak se často šíří informace nepodložené, částečně pravdivé nebo úplně nepravdivé, účelově vymyšlené. Protiváha, seriózní osvětové zdroje, ale také informace které nejsou dogmatické a zavádějící, a které má šířit kultura jako taková, jsou v menšině.

Moderní kulturně osvětová činnost je zapotřebí. Jejím výstupem by nemělo být moralizování, plytká a nevkusná zábava. Její snahou by mělo být pomoci lidem , aby se lépe orientovali ve světě, aby mu lépe porozuměli.

Homo sapiens znamená tvor myslící, a tak každá obecní samospráva, státní a veřejnoprávní instituce, občanské iniciativy a proč ne, i komerční subjekty, ale kvalifikované, si dnes zaslouží legislativní i ekonomickou podporu, a tím zvýšení schopnosti učit lidi myslet samostatně.

S tím vším totiž zásadně souvisí kvalita naší demokracie. Ta se odvíjí od kvality názorů v debatě, a kvalita názorů souvisí s kvalitou informací. Bohužel dnes mnohem více než filozofické eseje rozhoduje o orientaci jedince ve světě mediální obraz světa a informace přednostně šířené v médiích, ale mediální obraz skutečnosti je značně vzdálen od reality.

Na místě je apel na média. Paul Johnson na 12. světové konferenci sdělovacích prostředků v roce 1992 v Soulu prohlásil:

„V dřívějších dobách nikdo nepochyboval o tom, že sdělovací prostředky mají svůj mravní účel i povinnosti. Svoboda publikovat patří k základům všech občanských svobod.“

Jenže v poslední době funkce a účinnost sdělovacích prostředků nesmírně vzrostla. Lidé pracující ve sdělovacích prostředcích si však podle mého názoru nejsou dostatečně vědomi závazků, vyplývajících z jejich postavení. Stejně tak zastupitelé a poslanci si nejsou dostatečně vědomi závazků, které mají vůči kultuře.

To, že novinář není v současnosti v takové úctě, v jaké byl v minulosti, úzce souvisí s tím, že v takové úctě nejsou ani politici.

S žurnalistikou jsou spojena označení: pisálek, propagační kecal, nezřízená reklama, o politicích se mluví jako o darmožroutech, kariéristech a korytářích. V obou lidských činnostech pomůže jen a jen osvěta. Pomůže kulturně osvětová činnost, která zvýší nároky konzumentů všeho, co souvisí s kulturou (a s médii), a to je dnes náš svět vezdejší, pokud nežijeme na vlastních osamělých ostrovech, a na druhé straně která zvýší kvalifikovanost pracovníků v médiích, v kultuře i v politice.

Ladislav Vrchovský
předseda Společnosti pro kulturu a umění v Ostravě