"Vpusťte dovnitř čerstvý vzduch! Nemějte obavy! To je, milí krajané, rozhodující slovo. Nemějte obavy. Chceme otevřít okna, chceme vpustit dovnitř čerstvý vzduch, chceme pevný a realistický pohled do lepší budoucnosti." Tak zněla závěrečná slova Berndta Posselta na letoštním sjezdu sudetských Němců v Augsburku.

Zní to skvěle, ovšem má to jednu chybu. Když se otevřou okna, tak se sice vpustí dovnitř čerstvý vzduch, ale též dojde k cirkulaci a ten starý a opotřebovaný vzduch nutně unikne ven.

Pan Posselt by měl v Praze vysvětlit, jak si představuje znovuzískání domoviny a materiální odškodnění ,"sudetských Němců" což má jako "pilíř" ve stanovách spolku landsmanšaftu, jehož je mluvčí.

Sudetští Němci nejsou etnikum, ale politické a osudové společenství vyhnaných Němců. Tento pojem vznikl teprve na počátku 20. století a nemá tedy historický podklad. Dnes požadují od Čechů, aby zpracovali svojí minulost a přiznali své chyby a zločiny spáchané v poválečné době a převzali za tyto činy odpovědnost.

Kde však zůstavá vlastní reflexe? Krajně extremistická a anisemitská dělnická, socialistická a nacionální německá strana (DSNAP) vznikla 16. listopadu 1919 v Duchcově v pohraničí ČR ještě dříve, než ten neúspěšný malíř pohlednic založil v Mnichově v roce 1920 svojí NSDAP. Že se přední funkcionáři SdP u Hitlera omlouvali, že jejich požadavky o autonomii před válkou byli pouze taktické, protože jejich strana by byla jinak zakázána. O jejich stížnostech na Heydricha a nesouhlasu s údajně "upřednostňováním" Čechů v protektorátu oproti povinostem sudetských Němců. Chtěli pokračovat radikálněji ve svém národním boji (Volkstumkampf) proti Čechům, než Němci z Říše a nesouhlasili s Heydrichovým programem tzv. přenárodnění Čechů (Umvolkung) a žádali o urychlenější vyvlastnění Čechů jako odměnu za svůj národní boj, který umožnil Mnichovskou dohodu. A tím i vznik protektorátu bez válečného tažení. Po válce stáli v čele landsmanšaftu lidé, kteří nebyli jenom řadovými členy NSDAP, ale lidé, kteří měli v protektorátu a sudetské župě významné funkce a byli horlivými zastánci německého národního socialismu.

Vždyť od roku 1938 patřily Sudety, jako správním oblast ,,Sudetská župa", k národně socialistické hitlerovské Německé říši. Tím byli sudetští Němci rovnoprávnými občany s Němci v říši se svými právy a povinnostmi. A byli též zodpovědni za zločiny spáchané na židovském a českém obyvatelstvu a dalších obsazených zemích. O této zodpovědnosti a spoluvině "sudetských Němců" se však nikde nedočtete nebo nedoslechnete v programech a prohlášeních z Mnichova.

Podsouvání kolektikvní viny celému národu jako celku je nepřípustné. Existuje ale kolektivní zodpovědnost, nikoliv vina a kolektivní stud za to, co z národa vzešlo. To platí pro Čechy, Němce a také "sudetské Němce".

Vyjádření lítosti za vlastní část spoluviny sudetských Němců na zločinech německého národního socialismu v ČR z úst mluvčího SL pana Posselta a položení věnců v Lidicích byl symbolický krok ke skutečnému smíření. A nyní musí následovat činy. Není to jednoduchý a lehký úkol, ale s pomocí tak silného, spolehlivého a upřímného partnera jako ministerského předsedy bavorské spolkově země pana Horsta Seehofera, který převzal záštitu nad krajanským spolkem vyhnaných Němců z Čech, Moravy a Slezska v Bavorsku, by se mu toto mohlo podařit a okna by mohla zůstat navždy otevřená.

Podsouvání kolektikvní viny celému národu jako celku je nepřípustné. Existuje ale kolektivní zodpovědnost, nikoliv vina a kolektivní stud za to, co z národa vzešlo. To platí pro Čechy, Němce a také "sudetské Němce".

Otokar Löbl
Frankfurt am Main/Žatec

Dass die Fenster geöffnet bleiben

Lasst frische Luft herein! Habt keine Angst! Das, liebe Landsleute, ist ein ganz entscheidendes Wort. Habt keine Angst. Wir wollen die Fenster aufreißen, wir wollen die frische Luft herein lassen, wir wollen einen festen und realistischen Blick in eine bessere Zukunft tun. Dies waren die Schlussworte von Bernd Posselt auf dem diesjährigen Sudetendeutschen Tag in Augsburg.

Das klingt gut, ist aber auch gefährlich. Wenn man die Fenster öffnet, strömt frische Luft herein, es kommt zu einer Luftzirkulation – und die verbrauchte Luft verschwindet durchs Fenster.

Herr Posselt sollte in Prag erklären, wie er sich die Wiedergewinnung der Heimat und die Entschädigungszahlungen für die „Sudetendeutschen“ vorstellt - Forderungen, die Pfeiler der Satzung der Landsmannschaft sind, derer Sprecher er ist.

Die Sudetendeutschen sind keine Ethnie, sondern eine politische Schicksalsgemeinschaft vertriebener Deutschen. Der Begriff „sudetendeutsch“ entstand anfangs des 20. Jahrhunderts und hat keine ältere historische Grundlage. Heute verlangt die SL von den Tschechen eine Aufarbeitung der Vergangenheit, in der sie ihre Fehler und Verbrechen zugeben und Verantwortung für ihre Taten übernehmen sollen.

Wo aber bleibt die eigene Reflexion? Darüber, dass in Dux, also im Grenzbebiet der damaligen Tschechoslowakei, schon am 16. November 1919, also noch bevor der erfolglose Maler von Ansichtskarten in München seine NSDAP gegründet hatte, eine extrem nationalistische und antisemitische Arbeiterpartei (DSNAP) entstand. Dass sich führende Funktionäre der SdP im Reich bei Hitler für ihre Forderung nach Autonomie vor den Krieg entschuldigten, da sie diese nur aus taktischen Erwägungen erhoben hätten, da sie sonst als Partei verboten worden wären. Dass sie sich bei Heydrich darüber beschwerten, dass die Tschechen im Protektorat bevorzugt würden, während die Sudetendeutschen nur Pflichten hätten. Dass sie radikaler in ihrem olkstumskampf gegen die Tschechen vorgehen wollten als die Reichsdeutschen und deshalb nicht mit Heydrichs Umvolkungsplan einverstanden waren. Dass sie als Belohnung für ihren Volkstumskampf, der das Münchner Abkommen möglich gemacht hatte, eine schnellere Enteignung der Tschechen verlangten – dies auch für die kampflose Entstehung des Protektorat Böhmen und Mähren. Dass nach dem Krieg in der SL-Führung Leute saßen, die nicht nur einfache NSDAP-Mitglieder waren, sondern im Protektorat und im Sudetengau führende Funktionen eingenommen und sich als fanatische Anhänger des deutschen Nationalsozialismus gezeigt hatten.

Ab 1938 war das Sudentenland, als Verwaltungsgebiet „Sudetengau“, Teil des nationalsozialistischen Hitler-Reichs. Die Sudetendeutschen waren den Deutschen im Reich gleichgestelt mit allen Rechten und Pflichten. Also waren sie auch mitverantwortlich für die Verbrechen an der jüdischen und tschechischen Bewölkerung und in anderen von Deutschen besetzten Ländern. Von dieser Verantwortung und Mitschuld der „Sudetendeutschen“ findet sich aber kein Wort im Programm oder in den Erklärungen aus München.

Die Unterstellung einer Kollektivschuld einer ganzen Nation ist unzuläsig. Aber es existiert eine kollektive Verantwortung und Scham für das, was die eigene Nation getan hat. Dies gilt für die Tschechen, für die Deutschen und auch für die „Sudetendeutschen“.

Die Bitte um Vergebung für die Mitschuld der Sudetendeutschen an den Verbrechen des Nationalsozialismus in der Tschechischen Republik aus dem Mund des Sprechers der SL und seine Kranzniederlegung in Lidice war ein symbolischer Schritt zu einer wirklichen Versöhnung. Nun müssen Taten folgen. Dies wird keine leichte Aufgabe für ihn sein. Aber mit Hilfe eines starken, zuverlässigen und ehrlichen Partners in der Person des Ministerpräsidenten des Landes Bayerns, Horst Seehofer, der Schirmherr der vertriebenen Deutschen aus Böhmen, Mähren und Schlesien ist, könnte es gelingen, dass die Fenster für immer geöffnet bleiben.

Es gibt keine Kollektivschuld, aber eine kollektive Verantwortung und Scham für das, was die eigene Nation getan hat Otokar Löbl Vorsitzender des Förderverein Saaz/ Žatec