Pánové z IZIPu ztrácejí glanz
V prvním okamžiku se mi vybavila úsměvná filmová scéna ze Švejka, ve které herec Václav Trégl chodí po cele a při čekání na výslech neustále opakuje „Pane, já jsem nevinnej, ...“. Vzápětí jsem si ovšem vzpomněl na jinou scénu, kdy Rudolf Hrušinský coby Švejk zdůrazňuje, že „Disciplína musí bejt, ...“. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ředitel marketingu společnosti IZIP má naprostou pravdu. Nelze přece riskovat, aby kdokoliv bez disciplíny mohl o akci, organizovanou soukromou firmou (IZIP, a.s.) pravděpodobně za peníze veřejnoprávní instituce (VZP) snad napsat něco nepatřičného. Jen podotýkám, že jsem o akci původně neměl v úmyslu psát vůbec.
Když začátkem srpna 2010 otevřela některá média otázku koupi společnosti IZIP Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, vyjádřil jsem svoje názory na efektivnost centrálně vedené elektronické zdravotní dokumentace každého pacienta na internetu (IZIP) článkem zde. Po několika článcích jiných médií ze začátku prosince 2010 jsem vývoj kontaktů se společností IZIP, včetně finančních nároků systému uvedl zde. Pracovníci firmy IZIP, a.s. neustále zdůrazňují, kolik lékařů a kolik pojištěnců se k systému již přihlásilo, kolik je v systému uloženo zdravotních záznamů a jak je systém oceňován v EU. Kdyby tomu tak skutečně bylo, potom by systém neužívalo pouze 6 lékařů ze 14000, kterým to jejich software umožňuje a vzhledem k průměrnému počtu návštěv pacientů u lékařů by tam muselo být v tuto chvíli záznamů cca 35 mil. ročně (!) a nikoliv cca 16 mil. za 8 let provozu.
Pokud si někdo myslí, že bez elektronické zdravotní knížky (EZK) nelze přežít ani příští rýmu, resp. pokud EZK skutečně chce, potom lze celý problém řešit podstatně jednodušeji. Představte si např. řešení, kdy v Centrální registru jsou uloženy pouze opravdu důležité identifikační, zdravotní a kontaktní údaje pacienta (jeho bezvýznamové ID, jméno, rodné číslo, adresa, absolvované operace, závažné diagnózy /diabetik, kardiak atd./, trvale užívané léky, včetně telefonních odkazů na ošetřujícího, příp. další lékaře a kontaktní příbuznou osobu). Všechny zdravotní informace jsou pak na flash disku pacienta, který je vnitřně rozdělen na 2 části. Ta první (menší a volně přístupná) obsahuje pouze část toho, co Centrální registr, a to anonymní identifikaci pacienta (jeho bezvýznamové ID) a důležité zdravotní záznamy (diagnózy, léky) bez ostatních osobních a kontaktních údajů. Ta druhá část (chráněná pacientem zvoleným heslem), obsahuje všechny podrobné zdravotní záznamy od všech navštívených lékařů, včetně např. aktuálních sono snímků. Pacientem zvolený ošetřující lékař pak má ve svém počítači k dispozici všechny informace uložené v Centrálním registru a všechny podrobné informace z druhé části flash disku pacienta.
Tato dvoustupňová organizace je nutná kvůli ochraně dat pacienta při ztrátě flash disku (neví-li nálezce, komu flash disk patří, z volně přístupných informací z první části disku to nepozná) a pro případ krizové situace (bezvědomí, pacient bez dokladu) při zásahu Záchranné služby, která si v případě potřeby může přes bezvýznamové ID pacienta ověřit v Centrálním registru všechno důležité.
Pokud tomu snad, milý čtenáři, nerozumíš, nezoufej. I když je princip jednoduchý, tak detaily řešení jsou samozřejmě složitější a všechny aspekty řešení zde popisovat nelze. Smyslem výše uvedeného je pouze ukázat, že elektronickou zdravotní knížku lze řešit mnohem efektivněji, než jen z mnoha důvodů rizikovým a drahým centrálním shromažďováním zdravotních záznamů. A pokud zapomínáš PINy a hesla pro přístup k různým aplikacím, které na internetu využíváš, tak si tipni jak vzdálená je doba, kdy již existující flash disky s tzv. biometrickou autentizací (otisk prstu) majitele dospějí do cenově široké přijatelnosti. Já tipuji tak 2 – 3 roky.
Luděk Čermák
člen Grémia a tiskový mluvčí Svazu pacientů ČR