Parlamentní politické strany se stále nemohou dohodnout na kompromisním řešení penzijní reformy. Podle mého názoru se situace s časem nelepší, ale spíše se zhoršuje.

Bylo by velmi nešťastné, kdyby se nyní reforma prosadila silou 118 hlasů a třeba za čtyři roky ji jiná vláda zase zrušila.

Už v roce 2003 jsem vypracoval alternativní návrh penzijní reformy, který by nyní mohl být tím dlouho hledaným kompromisem. V tomto textu se však mohu jen velmi stručně zmínit jen o některých problémech kolem penzijní reformy, a proto se odkazuji na úplný text mého alternativního návrhu, který je přístupný na webové stránce www.penzijni-reforma.nazory.cz

Spoření na důchod má smysl jen tehdy, pokud je garantováno, že po dlouhodobém spoření, (řádově desítky let) se úspory neznehodnotí inflací, kdy by reálná kupní síla těchto úspor mohla být, v době jejich čerpání, velmi malá.

Dále je nutné garantovat, aby nedošlo k znehodnocení těchto úspor kriminální činností.

Tyto dva „pilíře“ nemůže zajistit žádná soukromá společnost, ale jen stát, a proto pokud chceme mít opravdu fungující a důvěryhodný penzijní systém, musí být tyto dvě základní a klíčové podmínky garantovány státem.

Podle mého názoru, by v penzijním systému u starobních penzí neměly být žádné prvky solidarity. Nepovažuji za spravedlivé, aby pracovníci, kteří mají vyšší příjmy „dotovali“ ty, kteří mají příjmy nízké. Také není morální, aby ti, kteří skoro celý produktivní život často svojí poctivou prací přispívali do penzijního systému a při předčasném úmrtí se penze ani nedočkali, tak „dotovali“ třeba i lajdáky, kteří se naopak dožijí vysokého věku, což je pak zase na úkor finančních příjmů pro pozůstalé. Na principu solidarity by měly stále zůstat penze invalidní a sirotčí.

Stát za to, že by garantoval tyto dva klíčové pilíře mého návrhu, tj. zachování reálné kupní síly úspor na starobní penze každoroční valorizací o inflaci a dále ochranu před kriminálním znehodnocení úspor, tak za to by si stát, pokud by to finanční situace dovolovala, mohl peníze půjčovat za velmi přísných podmínek i do státního rozpočtu.

Spoření občanů do soukromých penzijních fondů považuji z dlouhodobého hlediska stále za velmi, velmi rizikové.

O tom, jaké skutečné záměry mají penzijní fondy, píše Vladimír Bezděk (bývalý předseda expertní komise všech parlamentních stran pro penzijní reformu) ve svém článku: „Když si penzijní kapr napouští rybník“, zveřejněném v Hospodářských novinách dne 2.7.2007. Tento článek velmi pěkně vystihuje současnou situaci kolem penzijních fondů, na kterou také i já kriticky poukazuji ve svém alternativním návrhu penzijní reformy.

Měli bychom se poučit především z chyb slovenské a maďarské penzijní reformy. Neměli bychom také dovolit, aby důchodovou reformu vzaly do rukou penzijní fondy, protože konečné rozhodnutí by mělo být jen na nás, občanech.

Protože jde zatím jen o hledání co možná nejlepšího řešení tohoto aktuálního problému, chtěl bych tímto svým textem informovat o tom, že také existuje i alternativní návrh oproti návrhům parlamentních stran, a to zejména proto, aby se mohla rozvinout i veřejná diskuse o tomto mém návrhu, protože jen veřejná diskuse může ukázat, jakou penzijní reformu by si občané skutečně přáli.

Podrobnější - pracovní verze návrhu, včetně odpovědí na oponentní názory, je přístupná na webové stránce www.penzijni-reforma.nazory.cz.

Návrh je kompromisem mezi pravicovým a levicovým přístupem k penzijní reformě, protože jak už čas ukázal, tak bez politického kompromisu se v našem státě s reformou důchodů nemůžeme pohnout kupředu.

Nabízím k veřejné diskusi alternativní návrh penzijní reformy, který je zásadní reformou dosavadního systému, kdy se už nepočítá s existencí penzijních fondů. Novým způsobem se řeší i možné financování státních dluhopisů. Dlouhodobé státní dluhopisy patří k nejbezpečnějším cenným papírům vůbec a mezi investory o ně bývá mimořádný zájem. Těmi investory, v případě státních dluhopisů, by se v novém penzijním systému stali přímo občané státu a ne žádné banky a fondy. Prostě tito „prostředníci“ by byli „vytěsněni“ ve prospěch občanů, kteří by z toho měli tak svůj přímý prospěch.

Návrhem se vyhoví levicovým stranám a odborům, že pro občany starší 15ti let v době zahájení penzijní reformy - podle systému České národní důchodové spořitelny (dále jen ČNDS) se nic nezmění, a že do konce svého života budou mít penzi podle současného penzijního systému. Navíc se těmto občanům zlepší podmínky v tom, že věk pro odchod do důchodu se sníží z 63 (65) na 61 let a jejich úspory v ČNDS budou nejen chráněny státem před znehodnocením kriminální činností, ale budou i každoročně úročeny ve výši inflace, čímž se nesníží jejich reálná kupní síla v době jejich čerpání. Stát bude mít na oplátku trvalý zdroj peněz od občanů nejen pro dofinancování celé penzijní reformy, ale také i k financování státních dluhopisů.

Návrh novým způsobem řeší zvýšení zásluhovosti, čímž vychází vstříc i požadavkům Ústavního soudu. Svým pojetím také mj. vede i k tolik potřebné změně v chování lidí, tj. k větší zodpovědnosti každého občana za svůj život i životní standard.

Na druhou stranu návrh řeší, jak zabránit zavedení opt-outu. Protože pokud to se nepodaří, tak dojde k nevratným změnám v důchodovém systému, a to ve prospěch soukromých penzijních fondů.

Vlastní alternativní návrh reformy se proto vztahuje na fyzické osoby s trvalým pobytem v České republice, které v době zahájení penzijní reformy dosáhnou 15ti let a osob mladších.

Starobní penze jsou nově řešeny formou spoření v ČNDS, nejsou tedy na principu pojištění. Co si každý naspoří, to bude mít. To povede nejen k větší motivaci občanů k práci, ale i k celkově odpovědnějšímu přístupu k životu. Není stanovena žádná pevná hranice odchodu do důchodu – byla by zcela individuální.

Invalidní a sirotčí penze budou všem občanům zajištěny na principu pojištění a solidarity bohatých s chudými. Samozřejmě, že se počítá s tím, že u invalidních penzí, u sociálně slabých občanů, pomohou navíc ještě i různé charitativní organizace. U bohatých občanů se předpokládá, že se sami připojistí u některé ze soukromých pojišťoven.

Návrh penzijní reformy by oddělil finanční podnikání bohatých lidí od spoření obyčejných občanů. Pro obyčejné občany by úplně stačilo spoření v ČNDS, (maximálně měsíčně 25% z průměrné hrubé mzdy ve státní správě).

Stát nebude muset zajišťovat archivaci evidenčních listů důchodového pojištění, čímž se také velmi ušetří a zamezí se tak i případné ztrátě těchto dokladů a vyloučí se riziko, že nebude důchod vůbec vyměřen.

Zrušením penzijních fondů se ušetří na provizích a reklamě, které zvyšují náklady penzijních fondů na úkor výnosů pro klienty. ČNDS by žádné provize nikomu nemusela vyplácet.

Zjednoduší se tak nejen dozor státu nad úsporami občanů, ale i celkově je systém ČNDS velmi jednoduchý a srozumitelný pro občana, na rozdíl od současných velmi složitých a komplikovaných výpočtů.

Systém ČNDS je také cestou, jak se alespoň částečně vymanit ze závislosti státu na hodnocení ratingových agentur a nevyzpytatelnosti zejména zahraničních věřitelů – investorů do státních dluhopisů.

Staří lidé budou mít bezpečně uložené peníze v ČNDS (na každé poště) a nebudou nuceni mít peníze doma „pod polštářem“, kde je může o tyto peníze připravit kdejaký podvodník.

Staří, nezkušení a méně vzdělaní občané nebudou „nuceni“ sledovat hospodaření penzijních fondů, nebudou vystaveni někdy i neférovým manipulacím ze strany dealerů jednotlivých penzijních fondů, kteří si mezi sebou přetahují klienty. Každý nemá to vzdělání a čas aby sledoval vývoj v této oblasti a orientoval se do kterého fondu má vstoupit a případně jakou z variant spoření si vybrat.

Bohatým a schopným, kteří mají zájem i čas sledovat vývoj na kapitálových trzích nic nebrání v tom, aby mimo spoření v ČNDS investovali své nadbytečné peníze třeba i v jiných finančních produktech, kde si zajistí vyšší výnosy.

Stát velmi ušetří na tom, že nebude muset vydávat v takovém rozsahu státní dluhopisy. Systém ČNDS je pro stát i občany ještě výhodnější než připravovaný prodej stáních dluhopisů občanům v roce 2011.

Pro ty, pro které by byl výše uvedený alternativní návrh penzijní reformy přesto stále nepřijatelný, jako celek, tak pro ty ještě nabízím k zamyšlení následující kompromisní řešení:

- současný, průběžně financovaný systém by zůstal beze změn. Odvody na sociální pojištění by zůstaly na stávající úrovni 28%. (Nebyl by tak žádný důvod zvyšovat DPH z 10% na 19% a v důsledku toho i zvyšovat kompenzace důchodcům a rodinám s dětmi, kteří mají jiný spotřební koš.)

- u nových smluv penzijního připojištění a stavebního spoření s platností od 1.1.2012 by se úplně zrušil státní příspěvek. U starých smluv, s platností před tímto datem, by se dále příspěvek vyplácel, ale nebylo by možné platnost těchto smluv účelově prodlužovat – zejména u stavebního spoření – zvyšováním cílové částky.

- jako náhradu za zrušení státní podpory u penzijního připojištění a stavebního spoření by bylo občanům umožněno nově si spořit ve „veřejnoprávním fondu“ - v České národní důchodové spořitelně (ČNDS) za oboustranně velmi výhodných podmínek uvedených v mém alternativním návrhu penzijní reformy, (úročení úspor ve výši inflace a možný výběr úroků až po dosažení věku 55ti let).

- úspory, které by stát získal zavedením spoření občanů v ČNDS by mohly být využity nejen k dofinancování deficitu průběžného systému, ale i ke zvýšení penzí těm, kteří mají plat vyšší než 36 tisíc Kč tak, jak požaduje nález Ústavního soudu. Naopak by se vůbec nemusely snižovat penze 80% budoucích důchodců, kteří mají platy nižší než 36 tisíc. V tomto směru je návrh předložený MPSV velmi nespravedlivý, protože snižuje důchody středně příjmové skupině, místo toho aby řešil úniky příjmů do daňových rájů, razantní postih práce na černo a zejména aby vrátil zpět úpravy daní a pojistného, ke kterým došlo během reformy veřejných financí v letech 2008-2009, které připravily důchodový účet o 25 miliard. Přitom ještě v roce 2007 byl na důchodovém účtu přebytek 13 miliard korun.

Jsem přesvědčen o tom, že pokud by byl mnou navrhovaný kompromisní návrh penzijní reformy realizován, tak by to bylo výhodné nejen pro stát, ale zejména i pro občany.

Vlastimil Copko