O prvomájové neděli v Brně půl druhého tisíce lidí nenásilně blokovalo pochod pravicových extremistů. Bylo to vlastně velmi unikátní vzedmutí občanské zodpovědnosti probuzené touhou radikálů ukázat sílu a demonstrativně obejít takzvaný brněnský Bronx, obývaný mimo jiné několika stovkami Romů.

Byl jsem tam, blokoval jsem. A byl jsem velmi příjemně překvapený. Jednak proto, že tolik lidí jsem skutečně nečekal. Jednak kultivovaností a složením shromáždění – lidé z univerzit a nejrůznějších „středostavovských“ povolání se tu potkali s politiky, novináři a stovkami místních, mladí cucáci tu stáli vedle blokujících ve středním i důchodovém věku. Kdy naše ulice něco takového viděly naposledy?

Stejně jako další, kteří stáli na začátku ulice Cejl, jsem byl ovšem později překvapený ještě jednou. To když jsem sledoval pokrytí nedělních událostí Českou televizí, konkrétně reportáž Luboše Rosího. Reportáž polarizovanou, obranou o kontexty, podtrhující „akční“ prvky zpravodajské události.

Vídeňská vědkyně dr. Anna Durnová se spolu s několika dalšími účastníky blokády rozhodla na reportáž reagovat a poslala České televizi otevřený dopis. Možná to někomu přijde naivní či donkichotské, ale považuji to za jeden z klíčových rysů zdravé veřejnosti: ozvat se proti tomu, když televize veřejné služby neodvede svou práci dobře, je ze strany toho, kdo se cítí být použit, povinností.

Dopis najdete zde: http://blokada.viz.cz/

Ano, už jej podepsalo víc než pět set účastníků nedělní blokády. Doporučuji mrknout na povolání signatářů. Mimoděk to plní jeden nečekaný účel: máme tu profil již třetiny blokujících, kteří se ke svému blokování jmenovitě hlásí. Není to pěkný příklad adresné občanské aktivity?

Na dopis zatím odpověděl redaktor Luboš Rosí, který se (vcelku pochopitelně) obhajuje. (http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_9821) Nicméně: odpoví Česká televize jako instituce?

Jakub Macek, sociolog, vysokoškolský pedagog