Ctěný kolega Jan Urban poučil mě a každého, kdo si dovolil kritizovat zjevný přešlap nadace Open Society Fund, že prý nemáme „nenadávat na zrcadlo“. Oním, snad křišťálově čistým, zrcadlem mají být reportéři České televize, pánové Fiala a Havlík. Děkuji pěkně za takové zrcadlo. Vyjímalo by se snad jedině na Petříně v bludišti. Jejich neobjektivní, nevyvážená a místy lživá série reportáži o kauze Diag Human by měla vejít do učebnic žurnalistiky jako odstrašující příklad (psal jsem o tom na aktuálně.cz). Namísto, aby byli oba fušeři za mizernou práci zpražení svým zaměstnavatelem, tak se jim naopak dostalo uznání v podobě Novinářské ceny udělené právě nadací Open Society Fund.

Ne my kritici, ale hlavní aktéři parodie na objektivní hodnocení investigativní žurnalistiky by se měli podívat do docela obyčejného (nepokřiveného) zrcadla. Co by tam uviděli?

Zrcadlo první: Bozi z Kavčích hor

Redaktoři České televize by v zrcadle spatřili bohy na Olympu (pardon Kavčích Horách). Neomylné, vševědoucí a trestající. Když jim řeknete, že dělají něco špatně arogantně vás okřiknou: když se vám to nelíbí, suďte se! Dobře ví, kolik soudy stojí, nervů i peněz. Nemají žádnou zpětnou vazbu, žijí v iluzi vlastní dokonalosti. Předem si vyberou a odsoudí oběť. Reportáž je už jenom sledem obrazů, které v dlouhých formátech drahého televizního času oběť obviňují a dehonestují. Důkazy nejsou nutné. Nehraje se o spravedlnost, ale o ega redaktorů (jejich snem je „ulovit“ si svého politika, úředníka a jiného „gaunera“). Mohou si to dovolit. Náklady jdou na vrub nás, koncesionářů veřejnoprávní nabubřelosti. A není nikdo na Kavčích horách, kdo by se jich alespoň zeptal, jak vyfutrovaná mají obvinění, která vznášejí, kolik prostoru nechali k vyjádření těm, které napadají a případně zda vůbec pochopili o co skutečně v té konkrétní kauze jde. Nikdo nezkoumá, zda, spíše než investigativní novinařinu, neprovádějí z hlouposti P.R. (píár, tedy public relations) pro jednu ze stran sporu. Čété je moloch, v němž neexistuje základní zpětná vazba. Je to jako výroba, bez výstupní kontroly, která nemůže dopadnout jinak, než produkcí zmetků. Aby mi bylo rozuměno – v žádném případě nevolám po kontrole České televize zvnějšku, a už vůbec ne ze strany politiků. Chci jenom, aby fungovala zevnitř, jako kvalitní televize veřejné služby.

Zrcadlo druhé: Fakta nás nezajímají

Kdyby měli tu odvahu podívat se do zrcadla, jakože jí zatím nenašli, porotci Novinářské ceny a také zástupci Nadace Open Society Fund Praha, uviděli by překvapené tváře lidí, kteří se spletli. Nadace vyhlásila soutěž, porotci vybírali s přihlášek cenychtivých soutěžících. Nejhezčí příběh o sobě napsali dva milí kluci z České televize. Příběh o detektivní práci, strašlivých zločinech a velkém spiknutí. Porotcům se líbil tak, že ho zbaštili i s navijákem, tedy se zdůvodněním, které jakoby bylo opsáno z příručky O hodném Diagu a zlém státu. Nadaci i porotcům jsem napsal, zajímalo mě, zda si umí představit, že se mýlí. Položil jsem jim několik otázek, které jim mohly svou logikou napovědět. Odpověděli mi opakováním oficiálního odůvodnění ocenění a poznámkou v tom smyslu, že já mám svůj názor a oni zase svůj. Jenže, ono nejde o názor, ale o fakta a ta očividně při udělování Novinářské ceny nehrají žádnou roli. Myslím však, že i slavná nadace se může mýlit, například, když fakta ignoruje (celou korespondenci s Open Society Fund najdete na www.anikorunu.cz).

Zrcadlo třetí: Mluvčí na zapřenou

Do zrcadla by se měl však podívat i Jan Urban. Pokud nebude přivírat oči, uvidí rozpačitého člověka. Mohl by se ho zeptat, tedy sám sebe: jsem ještě důvěryhodný, když jsem přijal peníze od Josefa Šťávy, majitele Diag Human za údajné pořádání archivu? Jakou cenu mají mé, často emotivní, vystoupení na obranu této firmy, když jsem pracoval pro jejího advokáta a spolu s ním podvedl jednoho z rozhodců, k němuž jsem se dostal tak, že jsem se vydával za obsluhu xeroxu? Jan Urban před zrcadlem by si prostě mohl přiznat, že už není nezávislým a nezaujatým publicistou. A každý jeho článek a nespočet obvinění, která vznáší zásadně jenom na jednu stranu, je třeba poměřovat touto skutečností. Pro mě je jednoduše jakýsi tiskový mluvčí společnosti Diag Human. Proto vnímám jeho obranu redaktorů České televize jako ryze účelovou. Utvrzuje mě, že reportáže veřejnoprávní televize prospěly firmě Diag Human. Ochránily její peníze, o které se nebude muset s nikým dělit, pokud je získá a oslabily pozici státu v přezkumném rozhodčím řízení snahou redaktorů aktivně do něj zasahovat.

Kampaň a fakta

Jan Urban hlásá evangelium Diag Human. Nic proti tomu, překročil Rubikon, tím, že přijal od majitele firmy peníze. Jen by se neměl tvářit tak nezávisle. Reportéři České televize používají toto evangelium jako palici na zástupce státu, případně rozhodce, které předem odsoudili. Všechno, co do mozaiky domnělého zločinu zapadá, se jim hodí a co ne, na to se neptají a přehlížejí. Proti tomu bychom se ale měli ohradit. My všichni občané, kteří si tu veřejnoprávní obludu platíme.
Nadace Open Society Fund Praha ocenila, bez znalosti věci, redaktory ČT a tím dodala původnímu evangeliu Diag Human punc pravosti. Jejich Novinářská cena sama ztratila glanc hned, jak byla poprvé udělena. Zřejmě to vedení nadace i porotcům stále nedochází, ale ostudě nakonec neutečou. K jejich dobru alespoň přičtěme, že tak nečiní za naše peníze, ale pana Sorose.
Pokud jde o fakta, Jan Urban je ohýbá až hrůza. Například není pravda, že by stát podporoval vstup tzv. off shorových firem do sporu, existují jednoznačné písemné dokumenty, které to vyvracejí. Stejně je tomu tak s dalšími „Urbanovými fakty“, která jsem podrobně zkritizoval na svém webu www.anikorunu.cz.

Výše jsem se snažil upozornit spíše na závažný obecnější problém, který bychom mohli nazvat: Příklad úspěšné firemní mediální kampaně, realizované s nulovými náklady a obrovským efektem ve veřejnoprávní televizi a to v královské stopáži tří pokračování a následně korunované bonusem – udělením Novinářské ceny (odůvodněné základními hesly této firemní kampaně).

Tomáš Cikrt, bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví