Všechna česká média dnes přinesla skutečně šokující informaci. Prezident ČR Václav Klaus se chová standardně, jako ostatní představitelé suverénních států. Jaká hanba! odplivla si většina čtenářů.

Média dnes upozornila na to, že prezident ČR odmítl podstoupit bezpečnostní kontrolu při vstupu do budovy australského parlamentu, kde měl poskytnout rozhovor televizi ABC1. Přejdeme-li fakt, že tato informace nemá takovou váhu, aby se z ní stala zpráva vévodící titulním stranám českých elektronických médií, chybí u těchto zpráv i zasazení do kontextu. Takový kontext se ale zřejmě nehodí, neboť by vůbec nepomáhal vytvářet dojem kauzy, ba naopak.

Ve světě je zcela běžné, normální a pochopitelné, že se vrcholní státníci nepodrobují bezpečnostním kontrolám. Nikdy a nikde. Zcela jistě si nikdo nedovede představit, že by na Hradě nebo ve Strakově akademii procházel detektorem prezident USA Barack Obama, německá kancléřka Merkelová, ruský premiér Putin a další.

Bylo by projevem neúcty vyžadovat po hlavě státu, aby při vstupu do budovy procházela bezpečnostním rámem. Neúcty nikoliv k ní jako soukromé osobě, ale k národu. Václav Klaus je, ať se to někomu líbí či nelíbí, prezidentem České republiky. Hlavou státu, nejvyšším představitelem země. Každému prezidentovi suverénního státu je právě z tohoto důvodu projevována náležitá úcta. Neboť úcta projevovaná hlavě cizího státu je indikátorem úcty cizímu národu jako celku.

Je s podivem, že od Václava Klause vůbec někdo toto v Austrálii vyžadoval. Argumentem nemůže být ani skutečnost, že prezident není na oficiální, ale pouze soukromé či pracovní cestě. Prezident není prezidentem od 8 do 16 hodin pět dní v týdnu. Je jím od okamžiku složení slibu do chvíli, kdy tentýž slib složí jeho nástupce. Ať sedí v kanceláři na Pražském hradě, na tribuně při tenisovém zápase, či jde na televizní rozhovor v budově australského parlamentu.

Je opravdu smutné vidět, jaké banality jsou média schopna vydávat za zprávy a jak neustále lidem předhazují zprávy, které je mají prvoplánově utvrdit v pocitu, že vrchnost si dělá co chce. Podívejte se, obyčejní lidé, co oni mohou a my ne! Spolu s tím je smutný pohled na čtenáře, kteří pranýřují vše, aniž se nad tím zamyslí."

Krištof Balák