Domácí porody jsou reakcí na kvalitu porodnic
Libor Stejskal
Domácí porody jsou reakcí na kvalitu porodnic
Boris Šťastný se jako předseda poslaneckého výboru pro zdravotnictví v médiích distancoval od domácích porodů, s nimiž chce skoncovat také právě projednávaná zdravotnická reforma. Nevyhýbal by se prý dokonce ani „tvrdšímu přístupu“ k ženám, které se rozhodnou rodit doma.
Svůj názor podepřel tvrzením, že je lékař a zdravotní expert. Existují však oblasti, pro jejichž plné pochopení formální vzdělání a profesní zkušenosti nestačí. Takovou oblastí jsou například porody. Borisi Šťastnému chybí v tomto případě pro komplexní úsudek významná kvalifikace – nikdy nerodil. Ani to by však ještě nemuselo být na závadu, pokud by se uměl do situace zdravé rodící ženy dostatečně vžít. A to se nestalo, jinak by se jistě více než na omezování domácích porodů zaměřil na zlepšení přístupu k rodičkám v českých porodnicích.
Přístup jedné z pražských porodnic mě letos v lednu šokoval natolik, že jsem se den před porodem rozhodla pro změnu a dceru přivedla na svět v malé porodnici za Prahou.
Jedním z důvodů například bylo, že v původní porodnici se všechny děti – i ty, které nemají žádné potíže – automaticky odnášejí po porodu na vyhřívané lůžko. Matka mezitím čeká na jiném pokoji. S tímto odloučením musí také nejdříve písemně souhlasit. Nad takovou praxí nelze než kroutit hlavou. Dítě patří k matce, a v prvních chvílích po porodu obzvlášť – vytvářejí se totiž důležité vazby. Tak hovoří výsledky vědeckého zkoumání.
Dokud budou v českých porodnicích panovat i u bezproblémových porodů komisní podmínky, které bezohledně narušují intimní a klidnou atmosféru nezbytnou pro hladký průběh porodu, nezanikne jeden z hlavních důvodů, proč se ženy rozhodují raději rodit doma.
I kdyby se ale situace v českých porodnicích radikálně zlepšila, nelze ženám předepisovat pouze jednu variantu, kde a jak mají rodit. I podle Evropského soudu pro lidská práva má každá žena právo zvolit si místo k porodu libovolně.
Zavést tedy jednu jedinou variantu, která navíc mnohdy spočívá v tom, že se rodičky svlékají během těhotenství kvůli kontrolám (v pražských podmínkách) minimálně před deseti různými lidmi, diktují své osobní údaje při nástupu do porodnice uprostřed kontrakcí či namáhavě bojují o to, aby personál nikam neodnášel zdravé dítě po bezproblémovém porodu, to by byl v mnoha ohledech velký krok zpátky, v západní Evropě nevídaný.
Kdyby se zdravotnická reforma raději soustředila na přístup českých porodnic, počet domácích porodů by se snížil i bez totalitně laděných represivních opatření.
Monika Horáková
Vyšlo v Lidových novinách 12. září 2011