Od roku 1989 máme dva prezidenty. Oba jsou svým způsobem v něčem protiklady. A jako takoví se zdají nesmiřitelní. Mnozí z nás proto upřednostňujeme jednoho a odmítáme druhého. Někteří z nás odmítají oba. Jen málokdo přijímá a respektuje oba naše prezidenty. To je škoda.

Za politiky musíme vidět i určité vlastnosti či kvality, které prezentují. Oni jsou nositelé těchto kvalit, které jsou v našem národě i v nás. Proto když odmítáme určitého politika, odmítáme i onu kvalitu. Nechceme být jako on, nechceme mít takové vlastnosti. Tyto vlastnosti tedy vlastně odmítáme u sebe samých. Odmítání však není řešení. Buď jsme díky němu jednostranní, anebo to, co vědomě odmítáme, následujeme nevědomě. A to bývá často mnohem horší.

Jaké je tedy řešení? Nemůžeme změnit druhého, můžeme změnit jen sami sebe. Proto řešením není naše snaha o změnu politiků. Řešením je naše změna. Řešením je vyrovnání se s kvalitami, které prezentují. V našem národě, a hlavně v nás samých. Ono vyrovnání se děje přijetím. To neznamená, že musíme být stejní jako oni. To znamená přiznat si, že ony kvality také máme. Přiznat si, že jsme v něčem jako oni. A teprve tímto přijetím můžeme onu kvalitu pozitivně zhodnotit. A navíc naše změna je nejefektivnější změnou druhých.

Uvedu to na příkladu. Někteří z nás odsuzují současného prezidenta za jeho konfrontační styl. Proč? Protože se bojíme konfrontace, odmítáme ji, vyhýbáme se ji. Řešením tedy není, aby byl prezident méně konfrontační. Řešením je, abychom dokázali být také takoví, abychom v sobě přijali konfrontaci jako kvalitu, která má v nás své místo a je mnohdy užitečná.

Někteří z nás přisuzují prezidentovi určitý narcismus, který kritizují. Odmítáme narcismus, protože nechceme být zahledění do sebe, nechceme myslet na sebe, nechceme být sobečtí, trvat si na svém, myslet si, že my jsme ti nejdůležitější, nechceme být nepokorní, samolibí, pyšní na své úspěchy, vidět jen svůj pohled. Řešením není posuzování osobnosti prezidenta. Řešením je přijmout to, s čím bojujeme a co odmítáme. Přijmout kvalitu narcismu v nás samých, to znamená dovolit si shlédnout se v sobě, umět myslet na sebe, umět být zdravě sobečtí, umět trvat si na svém i vůči celému světu. Pokud kvalitu narcismu v sobě přijmeme, uvědomíme si obrovský potenciál a význam, který může mít pro nás samotné i náš národ.

Naši dva prezidenti jsou v něčem protiklady. Dokážeme-li tyto protiklady v nás samých přijmout a smířit, bude to to nejlepší řešení.

PhDr. Jaroslav Simon
Autor je psycholog