Hitler nebyl ďábel ani zvíře. Byl to člověk, jako my. Jak vám to zní? Možná hrozně, ale je to pravda. Byl to německý politik. A také psychopat. Člověk, který nechá zabíjet druhé lidi, je psychopat. K tomuto hodnocení není třeba psychologické vzdělání. Ale za tímto člověkem šel německý národ. Národ, který dal světu mnoho velikánů ducha. Dnes je to možná k neuvěření, ale bylo to tak. Nebudu se zde zabývat osobností Hitlera. Více mne zajímá, co z toho plyne pro společnost.

Pokud národ následuje psychopatického politika, sám se chová psychopaticky. Pak ale vinu nemá jen onen politik. Vinu má i celý národ. Logicky se nabízí otázka: proč národ následuje psychopatického politika? Odpověď jistě není jednoduchá, ale jedním z důvodů je, že jej daný politik něčím osloví. Vnese téma, které daná společnost nemá zpracované. Buď se tohoto tématu společnost bojí, anebo ho odmítá a vytěsňuje. A on ho přinese za ni. Udělá za ni vlastně jakousi „špinavou“ práci. A vděčný národ jej následuje. Celý proces se totiž neděje vědomě. Národ je jaksi unesen a pohlcen svými nevědomými vlivy. A jelikož o nich pořádně neví, nemůže se jim ani bránit. Následuje jej tak dlouho, dokud si neuvědomí, že je veden do propasti. Ale to většinou onen národ zjistí až za určitou dobu. A ještě mnohem, mnohem déle se s tím vyrovnává. Od 2. světové války uplynulo již desítky let. A přesto se německý národ ještě plně nesmířil s Hitlerem. A téma je stále horké nejen pro německý národ. Bude třeba ještě nějaký čas.

Každá společnost se nějakým způsobem vědomě brání extrémním vlivům. Ale někdy chybně. Pak přísně trestá to, co někdo řekne, zazpívá nebo namaluje, protože se bojí, že by se to mohlo postupně rozšířit a zesílit. Ale to je naivní představa. Je to stejné, jako když budeme přísně trestat své děti, když promluví sprostě, ve smyslu logiky, že od sprosté mluvy je už krůček k tomu, aby začali krást, později loupit, a nakonec vraždit. Takhle to přece nefunguje.

Extrémistické vlivy nebo nebezpeční psychopatičtí politici se dostávají k moci jen proto, že se svezou na vlně, která v dané společnosti existuje. Skutečným problémem tedy nejsou oni, ale ona vlna. Vlna nespokojenosti, která je plná naakumulovaných neřešených společenských témat. Proto by se politici neměli tak bát extrémistů. Ti mohou být maximálně jen spouštěči oné vlny. Měli by se hlavně bát o náladu svého národa. A o tu pečovat.

Zdravá společnost akceptuje všechny své prvky a odlišnosti. Pokud se některých témat bojí a odmítá je, nebo je odsouvá, je to nebezpečné hlavně pro ni. Co dnes odmítneme, zítra se vrátí znovu a silněji.
A budeme-li v odmítání pokračovat, téma nás zachvátí a ovládne. Všechna témata, která přinášejí psychopati a extrémisté, bychom proto měli jako společnost vyslyšet. A zeptat se sami sebe: není na tom něco pravdy? A pokud ano, co s tím uděláme?

PhDr. Jaroslav Simon
Autor je psycholog