Německý sociolog Jürgen Habermas nedávno v přednášce na pařížské univerzitě Paris – Descartes zajímavým způsobem charakterizoval situaci vlád v členských zemích EU, když řekl, že „vykazují známky naprostého ochromení a v rozpacích přešlapují před dilematem v podobě požadavků velkých bank a ratingových agentur na jedné straně a obavou ze ztráty legitimity, která jim hrozí u jejich frustrovaných obyvatel na straně druhé“.

Skutečně to není příliš povzbudivá situace tváří v tvář tomuco je dnes v sázce. Aniž si to bohužel mnozí politici uvědomují Evropa je stále přes všechny problémy nejstabilnějším hospodářským prostorem planety, bez zásadních vnitřních konfliktů, masové chudoby, či diktatur, k čemuž rozhodně přispěl i dlouhodobě budovaný model sociálního státu. Tento v celém světě respektovaný model je ale díky „ochromenému vládnutí“ ve vážném ohrožení. Jeho symbolem může být i hledání finanční pomoci pro ohroženou Eurozónu u Číny.

Proto je důležitá otázka zda a jak lze těmto znepokojivým trendům (geo)politického a ekonomického propadu Evropy čelit. Převážně pravicové evropské vlády, včetně naší, většinou vyznávají jednoduchou filosofii: je nutné osekat příliš rozmařilý sociální stát a zbytnělé veřejné služby, a pokud možno co nejvíce „státu“ privatizovat - to ale především požadují ony banky a ratingové agentury o kterých hovoří Jürgen Habermas. K jejich velkému překvapení i překvapení vlád se ale objevilo hnutí „rozhořčených“, které se nechce s takovým nabízeným modelem budoucnosti smířit. Jeho jádrem jsou mladí a vzdělaní Evropané, konfrontovaní s propady na trzích práce, vyvolaných hrozícím nebezpečím národních bankrotů a hospodářské krize.„Rozhořčení“, kteří by neměli být podceňováni i proto, že každý pátý Evropan mladší pětadvaceti let je nezaměstnaný, zahájili spolu se svými vrstevníky ve Spojených státech z hnutí occupy wall street útok na globální finanční kapitál. Italský list La Repubblica přitom neváhal hnutí přirovnat k „arabskému jaru“: zatímco „arabské jaro“ svrhlo vetché tyrany, „západní podzim“ bojuje proti anonymní tyranii ekonomických dogmat.

Nejde ale jen o ekonomiku. Mladí a vzdělaní rozhořčení Evropané dlouhodobě vychovávaní v duchu evropské sounáležitosti, jejímž symbolem jsou třeba evropské vzdělávací programy umožňující vysokoškolské studium napříč Evropou mají mnohem větší imunitu vůči svodům populismu a nacionalismu, který se dnes v Evropě šíří s nebývalou silou i díky ekonomické krizi. Hnutí rozhořčených tak může přispět i k eliminaci tohoto fenoménu, který dnes není radno podceňovat. V těžkých letech, které Evropu čekají i to nemusí být vůbec málo.

Miloš Balabán
Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie FSV UK