Když nejlepší ministr financí ve střední a východní Evropě Miroslav Kalousek prohlásí, že kolaps eura by mohl mít „takový fatální hospodářský, rozpočtový i sociální dopad na ČR, že v tu chvíli všechny demokratické strany se musí zmobilizovat ke společnému řešení. A tam musí padnout všechna ideologická tabu, protože pak už to není souboj o ideje, ale boj o holou existenci“, musí člověk zpozornět. Třeba i proto, že případný kolaps eurozóny označil počátkem týdne v Berlíně za největší bezpečnostní hrozbu Polsku polský ministr zahraničí Radek Sikorski.

Zdá se tedy, že se politické elity připravují na černé scénáře budoucího politického, ekonomického a bezpečnostního vývoje v Evropě. Může se je ale podařit odvrátit. Ostatně Sikorski ve svém projevu řekl něco, co si zatím nedovolil říci žádný polský ministr zahraničí: „Bojím se německé moci méně, než se bojím německé nečinnosti. Jste evropský nepostradatelný národ. Nesmíte si dovolit selhat. Nikoli dominovat, ale vést k reformám“.

Tato slova mohou bezesporu vyvolat velkou diskusi, ale jedna věc se zřejmě naplní: Německo skutečně bude hrát klíčovou roli v záchraně eurozóny a tím i potažmo EU, nebude to ovšem vůbec jednoduché a ekonomické krizi, která může být opravdu bezprecedentní, se nevyhneme.

Může to být další zkouška pro českou společnost a českou politiku, stejně jako předchozí skutečně kritické momenty československé, resp. české historie, kterých bylo nejméně sedm (velká hospodářská krize ve 30. letech 20. století, 1938, 1939, heydrichiáda, 1945, 1948, 1989).

O tom jak se podaří přestát nastupující krizi v mnohém rozhodnou dva faktory: jak velká je sociální soudržnost společnosti a jaká je úroveň vládnutí u nás. V obou případech si ale nestojíme moc dobře. Postupná demontáž sociálního státu je v běhu a přitom mnohá ideologická tabu rozhodně nepadají (třeba zvýšení daní nejbohatším) a co se týče úrovně vládnutí stačí se podívat na aktuální dění na politické scéně, kde vládní koalice nekomunikuje s opozicí, běžné jsou i osobní urážky mezi koaličními partnery. A na postoji k EU se neshodne nejen koalice s opozicí, ale ani vláda se dvěma státními tajemníky pro EU s prezidentem.

Nejsem si tedy jist, zda by se v případě krizové situace podařilo zmobilizovat všechny demokratické strany k jejímu společnému řešení, kde by se bourala ideologická tabu. Spíše to vypadá na to, že se bude opět improvizovat a budou se hledat ad hoc řešení typu vyslání posílených policejních jednotek do regionů, kde by mohly vypuknout sociální nepokoje. Na severu Čech už to letos bylo vyzkoušeno....

Miloš Balabán
autor je bezpečnostní analytik