Toto heslo jsem vymyslel sám a jsem na to patříčně hrdý. Neznamená to samozřejmě výzvu ke genocidě, na to je motoristů příliš a mají i vysoké pozice. Myslím tím způsob, jak omezit škodlivé účinky motorizmu. Ještě dlouho se budou používat auta se spalovacími motory, nevyhnutelně produkujícími škodlivé exhalace, skleníkový plyn oxid uhličitý, hluk a vibrace. Proto je a bude potřebné co nejvíc izolovat dopravní cesty od okolí, vzlášť ty vysokokapacitní. Nejlepším řešením bude schovat vozidla pod zem, samozřejmě i s motoristy. Omlouvám se za pragocentrizmus, ale tento postup se dostal nejdál v Praze. Nevím, zda je to přímo úmyslem pražských politiků a uředníků magistrátu, nebo k tomu došlo mimoděk, ale v Praze jsou velké části hlavních silničních komunikací v tunelech. Tzv. Vnitřní nebo Městský okruh jdoucí po okraji kompaktního města, respektive jeho postavená a stavěná část sestává z tunelů, mostů a zářezů. Ovzduší z tunelů je odsáváno ventilátory, vyváděno vysokými větracími věžemi nad terén a rozptylováno. Tyto exhalace mohou být čištěny ve speciálních filtrech, ale pokud vím, úřady se spokojují s naředěním. Problém nastává v době inverze, kdy odvětrávání nedostačuje, protože teplý vzduch udržuje znečištěný vzduch pod sebou v omezeném prostoru mezi povrchem a teplejší vrstvou vzduchu.

Určitým řešením tohoto problému může být důsledné opouzdření kapacitních silničních komunikací jdoucích po povrchu, jejich "zatrubnění". A to i už existujících hlavních silnic a ulic. Celý hlavní dopravní systém by se tak octl v izolaci. Je to myslím zcela reálné a řádově i více levnější než klasické tunely, ať už ražené nebo hloubené. Tunelářúm se to může nelíbit, ale hlas lidu by zde mohl rozhodnout, pokud bude o této variantě informován. "Zatrubněním" může být izolována i nadzemní stavba, tedy i mosty a estakády. Například byl publikován návrh (architektonická výstava Městské zásahy) překrýt severní vyústění Strahovského tunelu v Praze, celou tu obrovskou mimoúrovňovou křižovatku jakousi zelenou střechou. Navrhoval jsem jako člen Atelieru životního prostředí Útvaru hlavního architekta postavit most spojující na Smíchově Strahovský a Zlíchovský tunel jako uzavřenou troubu, ať už průhlednou, průsvitnou nebo s umělým osvětlení, a to z důvodu ochrany ovzduší.

Exhalace z tohoto úseku Vnitřního okruhu totiž významně zhoršují kvalitu ovzduší v nejužším a nejhlubším místě údolí Motolského potoka v místě lokálního centra Anděl. Most už stojí, ale toho, co navrhuji by se dalo dosáhnout i dodatečně průhlednou, ale neprodyšnou střechou, protože most je krátký. Hůře by to bylo možné u zbrusu nové estakády přes soutok Vltavy s Berounkou. Jenže v této široké nivě se navrhuje rozsáhlý areál vodní rekreace, jehož funkci by automobilové exhalace narušovaly až negovaly. Někteří motoristé by mohli namítat, že se chtějí dívat na krajinu, ale nemají nárok jakkoli rozptylovat svou pozornost od řízení vozidla. A případní cestující se už nyní nemohou příliš kochat krajinou, protože dálnice jsou beztak samý zářez, násyp a tunel. A zbývající části po povrchu bývají lemovány protihlukovými stěnami a bilboardy. A co pohled z vnějšku ? V zastavěné části města může být architektonicky ztvárněná stavba i přínosem. A tam, co by mohla narušovat krajinný ráz se nabízí hodně příležitostí a možností jak ji zakrýt, maskovat a učinit neviditelnou (ve stylu moderního iluzionisty Davida Copperfielda), samozřejmě ne pro ptáky a letadla.

Tento reálný návrh je možné dále rozvíjet až do absurdity. Např. vozidla veřejné dopravy, které se už nyní na systému silničních komunikací pohybují, by mohla odebírat elektřinu přímo ze sítě, třeba bateriové elektrobusy by mohly být zároveň trolejbusy. Principiálně by se tudy mohla pohybovat i kolejová vozidla, tramvaje či dokonce vozy metra. Také osobní vozidla, zejména elektromobily by mohla odebírat z nějakých vodičů odebírat sběrači elektrický proud. Součástí dopravního systému jsou také parkovací plochy, které pro úsporu místa a vůbec kvůli proveditelnosti jsou a budou podzemní. Je logické, že parkoviště budou co nejblíž k silnicím nejvyššího řádu. Třeba na konečných stanicích metra jsou rozsáhlé plochy tzv. záchytná parkoviště umožńující cestujícím v autech z okolí zaparkovat a dál pokračovat hromadnou městskou dopravou (Park and Ride). K tomu jsou řidiči motivováni nizkou cenou parkovného. Totéž je také u stanic železnice.Rovněž obyvatelé města se mohou individuálně pěšky nebo na kole dopravit k zastávce MHD, tedy také kolem výše uvedených parkovišť.Čili mohli by nasednout do svého auta zde zaparkovaného, projet dopravním systémem až na jiné parkoviště a od něho se dopravit až k cíli cesty. Mohli by třebas nasednout na své kolo, elektrokolo, elektrocykl, elektroskůtr a tak podobně. Větší plynulost a bezpečnost autodopravy by zásadně zlepšilo automatické řízení. Představuji si to asi takto: každé vozidlo by bylo povinně vybaveno vícefunkční vysílačkou která by mj. přijímala regulační signály a přes palubní počítač by se například udržovala rychlost optimální pro celou kolonu. Zpětně by řidič a palubní počítač informoval řidicí centrum např.o poruchách, stavu komunikace atd. Další už poněkud divoká představa je spojování aut do autovlaků, ev. tažených tahači jako lokomotivami. K tomu by se auta dovybavila spřáhly. To jsem nevymyslel já, ale slavný spisovatel scifi Ondřej Neff.

Pro ochranu přírody a krajiny by zakrytí silnic mělo zásadní význam pro zpětné propojení přírodních fenoménů, které dálnice přetíná a izoluje. Tzv. ekomosty by v místech zářezů umožňovaly migraci živočichů. Tohle řeší tzv. ÚSES (Územní systém ekologické stability), který v územním plánování umožňuje vytvářet biocentra propojovaná biokoridory,tedy jakousi síť.
Efekt je podobný jakoby celé území bylo pokryto příslušným ekosystémem, u nás tedy lesem (pralesem). To je řečeno velmi zjednodušeně, zde není místo pro zevrubnější výklad.

RNDr. Jaroslav Zvoníček, ekolog