V mnoha textech a hlavně v diskuzích narážím pravidelně na požadavek jistoty jako základní složku spokojeného života.

Chceme mít jistotu, že nás partner neopustí, a proto ho třeba špehujeme…
Chceme mít jistotu, že nepřijdeme o práci a proto třeba sebou necháváme orat…
Chceme mít jistotu, že budeme bydlet ve svém, a kupujeme svou jistotu za cizí peníze…

Kdybychom se tak mohli povznést a podívat se na kroky lidstva, které podniklo ve jménu jistoty, co bychom viděli?

Detektivní kanceláře, které svým klientům pravidelně potvrzují, že jsou podváděni, čímž se jim hroutí vztah…

Zaměstnavatele, kteří se ke svým zaměstnancům chovají přesně tak, jak jim sami dovolí…

Majitele „vlastních“ domů a bytů s hypotékami, které svou délkou přesahují hranice produktivního věku, kteří se děsí toho, jak budou po šedesátce schopni pracovat…

Vojáky, kteří jsou ve jménu jistoty, že už nebudou teroristi ohrožovat jejich rodný stát, posíláni do zemí, kde jejich chování vyvolává další vlnu nenávisti…

Dluhy, zbrojení, hromadění majetku, podvody…vše zřejmě ve jménu jistoty – jistoty, že se budeme mít lépe, že nebudeme ohrožováni, že budeme mít dost peněz, auta, domy…

Jistotu založenou na virtuální realitě a na pochybných hodnotách.

Zdá se, jako by touha po jistotě vháněla lidi do situací, které se mnohdy vymykají kontrole a přinášejí novou vlnu nejistoty. Lidé se ocitají v kruhu záchranných opatření a bojí se, že znovu o jistotu přijdou. Strach je špatný rádce a tak se možná rozhodují ukvapeně – jejich život je opět rozkolísán…

Celá tato hra na jistotu vyúsťuje pravidelně do stavu nejistoty a frustrace…

Jakoby jistota ani nepřinášela do duše klid a do mozku štěstí. Přesto po jistotě toužíme.

Svůj život jsem podle tohoto trendu postavila hned na několika jistotách:

Po čase nezdaru přichází čas zdaru /bohužel i naopak:-)/

Po jakkoliv dlouhé zimě přichází jaro /po změně světového klimatu to budu muset upravit/

Nemohu zaručit, že mě bude někdo milovat, proto se musím spolehnout na to, že budu někoho milovat já.

Peníze budou a my nebudem a s tím související spolehnutí na jedinou jistotu tohoto světa – smrt.

A taky na jistotě, že se mnou mnoho lidí nebude souhlasit.

Přeji krásné dny v tomto nejistém světě.

Sára Brunerová - Anuszka