Historicky skončilo mnoho řádů i neřádů na tomto světě a nikdo po nich nepláče. Proč tedy plakat nad něčím, co bylo možná pokrokem v Aténách ještě před naším letopočtem, ale dnes samo Řecko ukazuje, kam až je možno s demokracií dojít.

Dnes už není možné, aby tak složitý a nákladný mechanismus jako je stát řídila banda amatérů, kteří si říkají politici, kamarádi kamarádů, s jedinou vizí - napakovat se a zmizet. To není jen problém České republiky, jak by se mohlo zdát, to platí pro všechny demokracie na světě.

Kritizovat je tak snadné, ale jak dál?

Jestliže byl dříve stát vlastníkem všech zdrojů, mohl si dovolit rozsáhlou sociální podporu širokých vrstev společnosti. Společnost si na tento měkký polštář snadno zvykla a mlčky jej schvalovala. Není možné obratem kormidla všechno zrušit a zavést systém: Jen plaťte a nic po nás nechtějte, my už si s vašimi penězi poradíme. Zásadní chybou privatizace, která by se měla napravit, byla privatizace přírodních zdrojů a těch oblastí, kde se občan nemůže bránit zvůli majitelů. Jsou to zejména energie, voda a její čištění, silnice, železniční dopravní cesta, letiště, nemocnice, obrana a vnitro. Některé z nich ještě privatizovány nejsou, ale drzost politiků je nezměrná. Nejen daně, ale i zisk z efektivního provozu zdrojů musí být jedním z příjmů státu.

Stát musí fungovat jako prosperující firma s dlouhodobou vizí seriózního rozvoje, žádná demokracie, kde akcionáři této „firmy“ budou všichni bezúhonní občané.

Zákony musí připravovat státní správa a schvalovat sněmovna reprezentantů, kteří z nich nesmí mít žádný majetkový prospěch. Tak jako úspěšnou firmu, musí i stát trvale řídit odborníci, státní úředníci, podléhající zákonu o státní službě, s propracovaným systémem křížové nezávislé kontroly a s vazbami na trestní zákon. Tyto vazby jsou možné pouze tehdy, pokud je za každé jednotlivé rozhodnutí stanovena jedna odpovědná osoba, skupina je obvykle nepostižitelná. Morální kredit úředníka musí být samozřejmost a opět jako v prosperující firmě musí být hlavním kriteriem hodnocení práce každého státního úředníka jednoduchá rovnice:

Hodnota úředníka = kolik pro stát vydělal – všechny na to vynaložené náklady.

Kolik úředník pro stát vydělal, nemusí být nutně finanční, ale též jiná vytvořená hodnota, objektivně měřitelná. Tak jako v úspěšné firmě musí úředník postupovat pouze podle své hodnoty nahoru, prezident i premiér jsou také státní úředníci.

Stejně jako při projektu rodinného domu vychází rozpočet z obvyklých cen jednotlivých položek materiálu a celostátně využívaných položek ceny práce, musí být takto oceňovány i veřejné zakázky ještě předtím, než bude vypsána soutěž na realizaci.

Vyrovnaný nebo mírně rostoucí rozpočet i vnitřní kontrola jsou u seriózní firmy samozřejmostí. Není možné, aby si kapitáni státních nebo polostátních podniků určovali platy a odměny sami, nebo s pomocí svých kamarádů.

A to je vše. Politici ať si dělají své strany a spolky, ať kontrolují a tvoří vize. Nikdy ale nesmí tito kamarádi kamarádů bez trestní odpovědnosti ovlivňovat chod státu a veřejných financí!

Miloslav Věžník