Třeba zákon o Státním fondu životního prostředí říká, že ředitele fondu jmenuje a odvolává ministr. V zákoně sice nejsou uvedeny žádné podmínky pro jmenování (např. výběrové řízení) ani pro odvolání (např. porušení povinností), ale ze zásad správního řízení se dá dovozovat, že rozhodování ministra by nemělo být svévolné, ale odůvodněné.

Propracovanější je již zákon o státním zastupitelství, když např. říká, že ministr spravedlnosti může vrchního státního zástupce odvolat, pokud závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající z výkonu funkce. Na kauze pana Rampuly jsme sice mohli vidět, jaké průtahy mohou vznikat při přezkoumávání rozhodnutí správními soudy, ale to je jiná kapitola.

Inspirativní může být také zákon o České národní bance, který dává prezidentu republiky pravomoc odvolat člena bankovní rady, jenž by vykonával činnosti vedoucí ke střetu zájmů s výkonem funkce. Pokud by se podobná právní úprava vztahovala na státní podniky, nemusely by se již vést diskuse o výměně na postu generálního ředitele Lesů České republiky.

Cílem mého příspěvku ale není podrobně srovnávat, jak různá jsou pravidla pro jmenování členů bankovní rady, prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu nebo vedoucí představitele státních podniků. Cílem je upozornit, že u policejního prezidenta nejsou stanovena pravidla žádná. Ministr vnitra prostě nemá pravomoc policejního prezidenta odvolat.

Nežijeme v ideálním světě. Zákony nemáme optimálně nastavené. Na straně jedné hrozí, že se v některých vedoucích funkcích na roky „zakopají“ gauneři, jejichž výkon funkce může prakticky ukončit pouze úmrtí, na straně druhé zákony připouští, aby se ministr bez správního řízení zbavil manažera, který třeba upozorní na nekalé praktiky jeho poradce.

Jsou-li ale v tento okamžik zákony nějak nastaveny, měly by se dle mého názoru respektovat, a to minimálně do doby než dojde k jejich změně. Jinak se např. ministr vnitra může vystavit riziku trestního stíhání pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby, neboť překročil svou pravomoc danou zákonem. Pokud tedy ještě platí, že se má všem měřit stejným metrem.

Libor Michálek
Finanční analytik, "whistleblower", který poukázal na machinace při privatizaci státních podílů, za což přišel o místo na Fondu národního majetku. V roce 2010 se stal ředitelem Státního fondu životního prostředí, kde čelil korupčnímu nátlaku v tzv. kauze Drobil. Pořídil nahrávky a zabránil realizaci transakcí, které měly dle tvrzení exporadce Drobila sloužit k černému financování politické strany. Den po podání trestního oznámeni jej bývalý ministr Drobil odvolal z funkce.